Nález 76/2009 SbNU, sv.52, K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva státu (finančního orgánu) na vyměření daně
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 76
I. ÚS 1417/07
K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva státu (finančního orgánu) na vyměření daně
Též v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je povinností soudu přihlížet z úřední povinnosti k takovým skutečnostem významným z hlediska hmotného práva, jakými jsou absolutní neplatnost smlouvy nebo prekluze, a to i v případě, že je žalobce nevytkl v žalobním bodu vůbec, nebo tak učinil až po lhůtě pro podání žaloby. Tento závěr platí i pro prekluzi práva státu na vyměření nebo doměření daně.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera- ze dne 31. března 2009 sp. zn. I. ÚS 1417/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HMB, spol. s r. o., se sídlem Čelákovice, U Učiliště 1644, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2007 č.j. 7 Afs 58/2006-90 o zamítnutí stěžovatelčiny kasační stížnosti, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005 č. j. 6 Ca 124/2004-50 o zamítnutí stěžovatelčiny správní žaloby, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 31. 12. 2003 č. j. 11777/03-130 o zamítnutí stěžovatelčina odvolání a proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. 12. 2002 č. j. 55203/02/057921/1555, jímž byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. února 2007 č.j. 7 Afs 58/2006-90 došlo k porušení základního práva stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se tento rozsudek ruší.
II. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v daňovém řízení. Uvedla, že dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty, vydaný Finančním úřadem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi dne 18. prosince 2002, nabyl právní moci až 31. prosince 2003, tedy rok po uplynutí prekluzivní lhůty zakotvené v § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Daň jí tak byla pravomocně doměřena až po uplynutí zmíněné prekluzivní lhůty.
Dále uvedla, že v jejím případě byl aplikován nepřiměřeně extenzivní výklad jejího důkazního břemene ohledně zdanitelného plnění od společnosti C.U.C. Bohemia. Tím došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť správce daně na ni přenesl povinnost prokázat legalitu provedení jí navrženého důkazu, ačkoliv k tomu byl povinen sám. K vynucení výpovědi svědka nepoužil dostatečných donucovacích prostředků tak, aby mohlo být tvrzení stěžovatelky dostatečně prokázáno. Má za to, že tak byl porušen i čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, jakož i čl. 36 Listiny…
