Nález 77/2009 SbNU, sv.52, K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva státu (finančního orgánu) na vyměření daně
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 77
I. ÚS 1138/08
K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva státu (finančního orgánu) na vyměření daně
Též v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je povinností soudu přihlížet z úřední povinnosti k takovým skutečnostem významným z hlediska hmotného práva, jakými jsou absolutní neplatnost smlouvy nebo prekluze, a to i v případě, že je žalobce nevytkl v žalobním bodu vůbec, nebo tak učinil až po lhůtě pro podání žaloby. Tento závěr platí i pro prekluzi práva státu na vyměření nebo doměření daně.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera- ze dne 31. března 2009 sp. zn. I. ÚS 1138/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HMB, spol. s r. o., se sídlem Čelákovice, U Učiliště 1644, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008 č.j. 1 Afs 43/2006-102 o zamítnutí stěžovatelčiny kasační stížnosti, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2005 č. j. 6 Ca 247/2004-48 o zamítnutí stěžovatelčiny správní žaloby, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 31. 12. 2003 č. j. 11785/03-130 o zamítnutí stěžovatelčina odvolání a proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. 12. 2002 č. j. 55218/02/057921/1555, jímž byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2008 č.j. 1 Afs 43/2006-102 došlo k porušení základního práva stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se tento rozsudek ruší.
II. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci vydaných v daňovém řízení. Podle jejího tvrzení dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty, vydaný Finančním úřadem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi dne 18.prosince 2002, nabyl právní moci až 31. prosince 2003, tedy rok po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o správě daní a poplatků“). Daň tak byla stěžovatelce pravomocně doměřena až po uplynutí zmíněné prekluzivní lhůty, čímž došlo k zásahu do jejího práva na projednání věci v přiměřené době podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Dále stěžovatelka namítá použití nepřiměřeně extenzivního výkladu jejího důkazního břemene ohledně zdanitelného plnění od společnosti ŠIGSTAV, spol. s. r. o. Z toho dovodila porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst.1 a čl. 11 odst. 5 Listiny, neboť správce daně na ni přenesl povinnost prokázat legalitu provedení jí navrženého důkazu, ačkoliv k tomu byl povinen sám. Stěžovatelka dále poukázala na nepřiměřený formalismus v rozhodování kasačního soudu,…
