Nález 99/2000 SbNU, sv.18, K vadám rozhodnutí vydaných finančními orgányK pojmu „výroba“ v souvislosti s aplikací zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 99
II. ÚS 157/97
K vadám rozhodnutí vydaných finančními orgány
K pojmu „výroba“ v souvislosti s aplikací zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
Je nepochybné, že vůle zákonodárce při tvorbě § 32 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, směřovala k tomu, aby byly pojmenovány vady, které jsou natolik zásadní a intenzivní, že při jejich výskytu nelze vůbec hovořit o rozhodnutí. Vedle těchto vyjmenovaných vad může rozhodnutí přirozeně trpět i vadami jinými, jejichž intenzita nedosahuje stupně předvídaného v § 32 odst. 2 uvedeného zákona a jejichž výskyt tedy nemá za následek nicotnost.
Výraz „právní předpis“ v zákonném textu znamená tedy především formu práva. Nelze jej považovat za synonymum pojmu „ustanovení“, které tvoří součást právního předpisu, je však zpravidla pouze jeho zlomkem. Není rozumné interpretovat obrat „právní předpis“ v § 32 odst. 2 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb. natolik extenzivně, že by znamenal totéž, co konkrétní použité ustanovení právního předpisu. Absence takového konkrétního (hmotněprávního) ustanovení ve výroku rozhodnutí je nepochybně vadou rozhodnutí, intenzita této vady však nedosahuje stupně, který zákonodárce spojuje s nicotností, s neexistencí aktu. Coby vada vykazující nižší intenzitu může být v důsledku toho odstraněna postupem podle § 50 odst. 3 téhož zákona v odvolacím řízení, resp. v řízení o žalobě ve správním soudnictví.
Ústavní soud vycházel z pravidla, že výrazům použitým v textu zákona je třeba rozumět v tom smyslu, jaký mají obecně ve spisovném jazyce, není-li relevantní důvod pro odlišnou interpretaci. V této souvislosti dospěl k závěru, že při interpretaci zákona z počátku 90. let nemůže vycházet z dřívějšího, ideologicky podmíněného, zužujícího, čistě materialistického pojetí slova „výroba“. Uvedený právní pojem je ve svém skutečném významu mnohem širší. Pokrývá nejen proces vytváření materiálních statků, ale jakoukoli cílevědomou činnost, která směřuje ke vzniku statků jak hmotných, tak nehmotných, sloužících k uspokojování určité potřeby, jíž může být i dosažení zisku.
Ústavní soud si v této souvislosti všiml i definice „výroby“, obsažené v zákoně č. 148/1995 Sb., jímž byl novelizován zákon o spotřebních daních. Uvedená legální definice „výrobou“ míní proces, při němž vybraný výrobek vznikne nebo dozná změn ve své podstatě či „ve vnější úpravě“. Dikce definice svědčí výše uvedenému širšímu významu, totiž že nejde jen o samotný technologický proces vzniku výrobku, při němž dochází ke změně jeho vnitřních vlastností, ale též o postup, kdy finální produkt je odlišný od produktu původního jen v důsledku své vnější úpravy, změny. Vnější úpravou výrobku nepochybně může být i jeho nové pojmenování, jež signalizuje jeho nové určení při uspokojování určité potřeby, jež je rozdílné od určení výrobku původního.
Proces administrativní změny, tj. právně významné nové označení výrobku, je podle Ústavního soudu „výrobou“ podle § 3 zákona č. 587/1992 Sb., o…
