Nízká kapitalizace

Nízká kapitalizace

Ing. Aleš Pekárek, Ing. Ivana Pilařová

 NahoruÚčel

Účelem omezení daňové účinnosti nákladů úrokového charakteru je zamezit daňovému plánování založenému na rozdílném daňovém posouzení nákladů spojených s využitím zdrojů financování. Obecně jsou úroky (odměna věřitele za poskytnuté finanční prostředky) na straně dlužníka daňově uznatelným nákladem, zatímco podíly na zisku (odměna investora za vložené finanční prostředky), nejsou nákladem vůbec, tedy ani daňově uznatelným. Tato skutečnost zakládá daňovou pobídku financovat investici raději úvěrem než vkladem do kapitálu společnosti.

 NahoruHistorie

Ustanovení omezující daňově účinné výdaje úrokového charakteru je obsaženo v zákoně o daních z příjmů již přes dvacet let. Postupně došlo k upřesnění vymezení úvěrových finančních nástrojů a s nimi souvisejících úroků a dalších finančních nákladů, které podléhají řadě testů, jedním z nich je také test nízké kapitalizace. Další podrobnosti jsou pak uvedeny v Pokynu GFŘ D-59, v části k § 25, body 5 až 9, který je pro definici pojmů i výpočet celého testu klíčový.

 NahoruFinanční náklady

Ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP definuje pro účely celého zákona o daních z příjmů pojem finanční výdaje (náklady). Těmi se rozumí úroky z úvěrových finančních nástrojů a související výdaje (náklady) včetně výdajů (nákladů) na obstarání, zpracování úvěrů a poplatků za záruky.

 NahoruSouvisející náklady

Vymezení pojmu finančních nákladů, které s úvěrovými finančními náklady souvisí, je velmi podstatné, neboť určuje množinu nákladů, o jejichž daňovou účinnost se v testu bude jednat. Kromě úroků přichází v úvahu také další výdaje, které představují (nebo by z hlediska dlužníka mohly představovat) odměnu placenou za poskytnutí úvěrového finančního nástroje, a tudíž souvisejí s úvěrovými finančními nástroji, jsou např. (Pokyn D – 59, k § 25, bod 5:

• náklady na obstarání úvěru (např. znalecký posudek vyžadovaný a vyhotovený bankou, nikoliv posudek vyhotovený jiným subjektem, což je nutno posuzovat individuálně),

• poplatky za zpracování úvěru (např. poplatky za posouzení žádosti a ohodnocení rizika, administrativní náklady),

• poplatky za bankovní záruky,

• poplatky za přechod k jiné bankovní instituci,

• jiné poplatky přímo související s úvěrovým finančním nástrojem, které by mohly nahrazovat úrokový náklad,

• provize zprostředkovateli zápůjčky,

• poplatky za vedení úvěrového účtu a správu úvěru,

• poplatky za rezervaci prostředků k čerpání,

• poplatky za rezervované nečerpané prostředky,

• poplatky za předčasné splácení úvěru,

• poplatky za změnu typu úrokové sazby nebo typu úročení.

Za poplatky, které nesouvisejí s úvěrovými finančními nástroji, se považují např.:

• odměna ručiteli (vyjma bankovní záruky a jiných obdobných poplatků bance),

• penále či jiná sankce za nesplácení úvěru,

• kurzové rozdíly,

• náklady na zajištění úvěrového rizika věřitele (např. vyhotovení zástavní smlouvy),

• náklady na zajištění úrokového, měnového nebo jiného rizika dlužníka (např. zajišťovací deriváty),

• náklady na poradenství (např. bankovní, strukturování financování).

Náklady na znalecký posudek vypracovaný v souvislosti se získáním posudku je nutno posuzovat individuálně podle konkrétní situace. GFŘ považuje znalecký posudek vyžadovaný a vyhotovený bankou za náklad na obstarání úvěru, který se zahrnuje pod legislativní zkratku finanční výdaje (náklady), zatímco posudek vyhotovený jiným subjektem nikoliv.

 NahoruPoplatky a úrok

V praxi se lze setkat se širokou škálou strukturování a označování úplat požadovaných věřitelem při poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi. Většinou je motivací obchodní zájem věřitele, který pak deklaruje nižší úrokovou míru a celkový výnos z poskytnutého úvěru nebo půjčky rozmělní do různých poplatků, odměn a přirážek. Úrok je závislý na výši jistiny a času. Jako s úrokem je proto nutné zacházet s náklady, jejichž výše závisí na částce peněžních prostředků a době, na kterou jsou poskytnuty, a to bez ohledu na jejich obchodní pojmenování.

 NahoruNízká kapitalizace

Za daňové výdaje nelze uznat finanční výdaje (náklady) z částky, o kterou úhrn úvěrových finančních nástrojů (pojem je definován v ustanovení § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP) od spojených osob přesahuje šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěrových finančních nástrojů banka nebo pojišťovna, nebo čtyřnásobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrových finančních nástrojů. Vzhledem k tomu, že nás budou zajímat především nebankovní subjekty, bereme v úvahu čtyřnásobek vlastního kapitálu.

 NahoruPojem úvěrového finančního nástroje

Úvěrovým finančním nástrojem se pro účely ZDP rozumí závazkový právní vztah, jehož předmětem je vrácení přenechaných nebo poskytnutých peněžních prostředků; úvěrovým finančním nástrojem je vždy (viz § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP:

1. úvěr,

2. zápůjčka,

3. dluhopis,

4. vkladní list, vkladový certifikát a vklad jim na roveň postavený a

5. směnka, jejímž vydáním získává směnečný dlužník peněžní prostředky.

 NahoruŘetězové úvěry

"Back to back" úvěry (řetězové úvěry) je označení konstrukce, ve které nespojená osoba je pouze formálním věřitelem, přes kterého úvěr formálně "proteče" od skutečného věřitele, který je osobou s dlužníkem spojenou. V podstatě se jedná o specifický druh spojených osob. Hodnota těchto úvěrů, pokud jsou poskytnuté spojenými osobami, se započítává do hodnoty úvěrů a půjček pro testy nízké kapitalizace.

Toto pravidlo má zabránit odlišnému daňovému posouzení situací, kdy jsou peněžní prostředky poskytnuty věřitelem osobě nespojené s dlužníkem, aby byly dále poskytnuty osobě spojené s věřitelem.

 NahoruPodmíněné úvěry

Bez ohledu na výši vlastního kapitálu jsou z daňově účinných nákladů vyloučeny finanční výdaje (náklady), které plynou z úvěrových finančních nástrojů, kde úrok nebo výnos nebo skutečnost, zda se finanční výdaje (náklady) stanou splatnými, závisí zcela nebo převážně na zisku dlužníka.

 NahoruVýjimky

Do úvěrových finančních nástrojů podléhajících daňovému omezení se nezahrnují úvěrové finanční nástroje nebo jejich části, z nichž jsou úroky součástí vstupní ceny majetku, a dále prokazatelně poskytnuté bezúročné zápůjčky, což je uvedeno v § 25 odst. 3 ZDP. Omezující ustanovení se nevztahují ani na fyzické osoby, na právnické osoby posuzované pro účely daně z příjmů za veřejně prospěšné poplatníky a na organizátora regulovaného trhu.

 NahoruZáporný vlastní kapitál

U poplatníků, jejichž vlastní kapitál je záporný, jsou veškeré finanční výdaje (náklady) podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP vyloučeny z daňově uznatelných nákladů, což potvrzuje Pokyn D–59 v části k § 25, bod 8.

 NahoruNezaplacené úroky

Podle § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP jsou daňovým nákladem zaplacené úroky z úvěrů a zaplacené úroky ze zápůjček poskytnutých fyzickou osobou, která není účetní jednotkou. Nejsou-li takové úroky zaplaceny, nelze je ponechat v daňových nákladech běžného zdaňovacího období, ale daňovým nákladem se stanou až v období jejich zaplacení, pokud v roce svého vzniku (zaúčtování) prošly testem nízké kapitalizace (viz Pokyn D–59 v části k § 25, bod 9). Je potřeba si povšimnout rozdílu mezi oběma testy:

• test nízké kapitalizace se vztahuje na úroky a ostatní finanční náklady z úvěrových finančních nástrojů poskytnutých spojenými osobami,

• test na zaplacení (§ 24 odst. 2 písm. zi) ZDP se vztahuje na užší množinu nákladů – pouze úroků z úvěrů a úroků ze zápůjček od fyzických osob, které nejsou účetní jednotkou a to bez ohledu na to, zda se jedná o spojené či nespojené fyzické osoby.