2022.2000.2
Odpočet DPH – pravidla uplatňování, možnosti, rizika – 2. část
Ing. Olga Hochmannová
Předchozí část článku
V dalším ze série článků k problematice uplatňování odpočtu DPH se zaměříme podrobněji na podmínky pro uplatnění nároku na odpočet, jak je stanoví § 73 ZDPH.
NahoruPodmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně
Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet, které jsou stanoveny v § 73 odst. 1 ZDPH, jsou zaměřeny především na povinnost plátce prokázat nárok na odpočet daňovým dokladem (dále v kapitole jen "DD"), případně (v závislosti na subjektu, od něhož bylo plnění a daňový doklad přijaty) na stanovení okolností, kdy je možné nárok na odpočet prokázat i jiným způsobem.
Jak je patrné z výše uvedeného přehledu, možnost prokázat nárok na odpočet i jiným způsobem se týká případů, kdy plátce má povinnost daň sám přiznat – ať už z plnění přijatého od osoby neusazené v tuzemsku, z plnění od jiného plátce, pokud toto plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, příp. z jiného plnění, pokud plátci vzniká z tohoto plnění povinnost přiznat daň (dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností).
K vysvětlení formulace, že nárok na odpočet lze v případě režimu reverse charge a přenesení daňové povinnosti prokázat "i jiným způsobem", existuje několik zajímavých rozsudků SDEU.
NahoruJudikatura SDEU k povinnosti prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem
Např. v případu C-90/02 Bockeműl se jednalo o situaci, kdy daňový subjekt přiznal daň v režimu reverse charge za období, kdy mu vznikla povinnost tuto daň přiznat a současně si uplatnil odpočet daně, avšak neměl od poskytovatele plnění z jiného členského státu k dispozici daňový doklad se všemi náležitostmi, takže správce daně nechtěl jeho nárok na odpočet uznat. K této situaci SDEU konstatoval, že pokud členský stát uzná v systému reverse charge, že plátci vznikla povinnost přiznat daň v určité výši a k určitému datu, má k dispozici i údaje nutné pro uplatnění odpočtu; členský stát není v takovém případě oprávněn vyžadovat daňový doklad se všemi náležitostmi.
Obdobný výklad uplatnil SDEU i v případech vnitrostátního plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, jak je zřejmé z rozsudků v případech C-368/09 Pannon Gép Centrum nebo C-392/09 Uszodaépítő. V těchto případech vnitrostátní legislativa k DPH v příslušných státech také stanovila nutnost prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem se všemi předepsanými náležitostmi. K tomu SDEU uvedl, že vnitrostátní předpis, který v rámci režimu přenesení daňové povinnosti podmiňuje nárok na odpočet daně doložením daňového dokladu s určitými formálními náležitostmi, ačkoli dotyčný daňový orgán má k dispozici veškeré údaje potřebné k tomu, aby mohl určit, že osoba povinná k dani je jakožto příjemce plnění povinna odvést DPH a ověřit výši splatné daně, není v souladu se směrnicí.
Na druhou stranu však není možné, aby členský stát nevyžadoval DD jako důkaz nároku na odpočet daně ani v jiných případech, než je přijetí plnění, z něhož plátci vzniká povinnost přiznat daň. O tom svědčí rozsudek ve věci C-33/03 Komise vs. Velká Británie, kdy Evropská komise žalovala Británii za to, že umožňovala daňovým subjektům uplatnit si nárok na odpočet daně z pohonných hmot spotřebovaných při služebních jízdách jejich zaměstnanci pouze na základě proplacení paušálních náhrad, aniž byli povinni doložit nákup a tento odpočet daňovým dokladem. SDEU se přiklonil svým výkladem na stranu Evropské komise a konstatoval, že takovým postupem Británie porušila právo Společenství.
NahoruKdy lze odpočet uplatnit nejdříve
Jak bylo uvedeno již v první části této série o odpočtu, z § 72 odst. 3 ZDPH spolu s § 73 odst. 2 ZDPH vyplývá, že plátce může uplatnit nárok na odpočet nejdříve za zdaňovací období, kdy z přijatého plnění vznikla povinnost přiznat daň a kdy má DD (k povinnosti mít pro uplatnění odpočtu DD viz výše).
Pro aplikaci tohoto pravidla lze nalézt oporu i ve výkladu SDEU v případu C-152/02 Terra Baubedarf, kde SDEU uvedl, že nárok na odpočet je možno uplatnit až za zdaňovací období, v němž jsou splněny obě podmínky pro uplatnění odpočtu: vznikla povinnost přiznat daň a plátce má k dispozici daňový doklad.
NahoruKdy lze odpočet uplatnit nejpozději
Ustanovení § 72 odst. 3 ZDPH stanoví, kdy vyprší lhůta pro uplatnění odpočtu. Odpočet nelze uplatnit po uplynutí 3 let od prvního zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo příslušné zdanitelné plnění. Po uplynutí této lhůty je možné odpočet uplatnit jen u přijatého zdanitelného plnění, z něhož plátci vznikla povinnost přiznat daň anebo pokud toto přijaté zdanitelné plnění použije pro účely vytvoření dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností ve smyslu § 13 odst. 4 písm. b) ZDPH.
Pokud se však jedná o přijaté zdanitelné plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet jen v částečné výši, musí být odpočet uplatněn v příslušném kalendářním roce z důvodu souvislosti…
