Povinnosti zaměstnavatele při vzniku a odškodňování pracovních úrazů - 2. část

     Dojde-li ke vzniku pracovního úrazu, je zaměstnavatel ve smyslu § 105 zákoníku práce a nařízením vlády č. 201/2010 Sb. povinen:

• objasnit pracovní úraz, především jeho příčiny a okolnosti, a to za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, a za účasti svědků a příslušné odborové organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

• přijmout opatření proti opakování pracovních úrazů,

• bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu,

• v knize úrazů vést evidenci o všech úrazech, a to v elektronické nebo listinné podobě. Evidence musí obsahovat jméno, a příjmení úrazem postiženého zaměstnance, datum a hodinu úrazu, místo, kde k úrazu došlo, činnost, při níž k úrazu došlo, počet hodin odpracovaných bezprostředně před vznikem úrazu, celkový počet zraněných osob, druh zranění a zraněnou část těla, druh úrazu, zdroj úrazu, příčiny úrazu, jména svědků úrazu a jméno a pracovní zařazení toho, kdo údaje zaznamenal. Tyto uvedené náležitosti evidence jsou povinné.

• vydat zaměstnanci na jeho žádost kopii nebo výpis údajů v knize úrazů o jeho úrazu; dojde-li ke smrtelnému úrazu, je povinen vydat na žádost kopii nebo výpis rodinným příslušníkům,

• ohlásit pracovní úraz bez zbytečného odkladu:

  1. územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin,

  2. odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

  3. příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, došlo-li k úrazu u fyzické nebo právnické osoby, která podle jiného právního předpisu podléhá jeho kontrolní působnosti, a trvá-li hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance více než 5 dnů nebo lze-li vzhledem k povaze zranění takovou dobu hospitalizace předpokládat,

  4. příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle jiného právního předpisu,

  5. zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal nebo dočasně přidělil,

  6. zdravotní pojišťovně, u které je pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn.

     Smrtelný pracovní úraz je zaměstnavatel povinen ohlásit:

1. územně příslušnému útvaru Policie České republiky,

2. odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

3. příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, došlo-li k úrazu u fyzické nebo právnické osoby, která podle jiného právního předpisu podléhá jeho kontrolní působnosti,

4. příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle jiného právního předpisu,

5. zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal nebo dočasně přidělil,

6. zdravotní pojišťovně, u které byl smrtelným pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn.

• vyhotovit záznam o úrazu neprodleně, nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl, a postupovat podle vzoru záznamu o úrazu a vzoru záznamu o úrazu - hlášení změn,

• zaslat záznam o úrazu za uplynulý kalendářní měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce:

  1. územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin,

  2. příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, došlo-li k úrazu u fyzické nebo právnické osoby, která podle jiného právního předpisu podléhá jeho kontrolní působnosti,

  3. příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle jiného právního předpisu,

  4. zdravotní pojišťovně, u které je pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn,

  5. organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

     V případě smrtelného pracovního úrazu, kterým se podle uvedeného nařízení vlády pro statistické účely rozumí takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel, je zaměstnavatel povinen zaslat záznam o úrazu ve stanoveném termínu:

1. územně příslušnému útvaru Policie České republiky,

2. příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, došlo-li k úrazu u fyzické nebo právnické osoby, která podle jiného právního předpisu podléhá jeho kontrolní působnosti,

3. příslušnému obvodnímu báňskému úřadu,

4. zdravotní pojišťovně, u které byl smrtelným pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn,

5. organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn.

     Uvedené nařízení vlády v přílohách rovněž obsahuje vzor záznamu o úrazu a záznamu o úrazu - hlášení změn.

     V této souvislosti je třeba upozornit, že obdobné povinnosti jako zaměstnavatel zaměstnance má i jiný subjekt, u kterého utrpěl pracovní úraz zaměstnanec jiného zaměstnavatele. Tento subjekt musí navíc bez zbytečného odkladu uvědomit o pracovním úrazu zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit tomuto zaměstnavateli účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění. Spolupráce mezi jednotlivými zaměstnavateli, jejichž zaměstnanci pracují na jednom pracovišti, by měla probíhat koordinovaně ve smyslu § 101 zákoníku práce.

     Na základě písemné dohody pak pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Každý ze zaměstnavatelů je tudíž povinen zajistit, aby jeho činnost a práce jeho zaměstnanců byly koordinovány, organizovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele. Koordinace mezi jednotlivými zaměstnavateli je v praxi nejběžnější zejména při pracích na staveništích. V této souvislosti je třeba upozornit na zákon č. 309/2006 Sb., který speciálně upravuje povinnost pro více zaměstnavatelů určit potřebný počet koordinátorů.

     I když je nepochybné, že úraz zaměstnance splňuje všechny předpoklady úrazu pracovního, neznamená to, že je zaměstnavatel povinen škodu vzniklou zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu automaticky uhradit. Zákoník práce ve svém § 367 stanoví, ve kterých případech se zaměstnavatel může své odpovědnosti zprostit zcela nebo zčásti.

     Pokud zaměstnavatel prokáže, že škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti ochrany zdraví při práci, ačkoli byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, pak se může domáhat úplného zproštění své odpovědnosti. Zaměstnavatel se dále může zcela zprostit své odpovědnosti, prokáže-li, že si škodu přivodil postižený zaměstnanec svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit. V obou případech však výše uvedené skutečnosti musejí být jedinou příčinou škody.

     K částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele dojde v případě, když zaměstnavatel prokáže, že postižený porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody, dále pak v případě, kdy jednou z příčin škody byla opilost postiženého zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek postiženým zaměstnancem, a také v případě, kdy zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví. Lehkomyslné jednání lze charakterizovat jako jednání, při kterém si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná takovým způsobem, že vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví.

     Při částečném zproštění odpovědnosti zaměstnavatele je nutné určit výši škody, kterou nese zaměstnanec, a to podle míry jeho zavinění. Jestliže však zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví, uhradí zaměstnavatel zaměstnanci alespoň jednu třetinu škody. Dojde-li tedy k částečnému zproštění se odpovědnosti, zaměstnavatel hradí zaměstnanci jen poměrnou část škody, resp. náhrada škody je tomuto zaměstnanci krácena.

     Má-li dojit ke zproštění odpovědnosti, musí zaměstnavatel prokázat, že k porušení právních předpisů nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany zaměstnance došlo jeho kvalifikovaným zaviněním. Nemožnost zproštění odpovědnosti zaměstnavatele je dána v případě, když zaměstnanec utrpí pracovní úraz při odvracení škody hrozící tomuto zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav sám úmyslně nevyvolal, s výjimkou případu, kdy zaměstnanec úmyslně způsobil škodu a při odvracení této škody utrpěl úraz. I kdyby tedy zaměstnanec škodu zavinil, ale pouze z nedbalosti a při odvrácení této škody utrpěl úraz, nemohl by se zaměstnavatel zprostit odpovědnosti, a to ani zčásti.

     Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou ve smyslu § 349 zákoníku práce předpisy na…