Povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP vůči specifickým skupinám zaměstnanců

     Zákoník práce a další zákony ukládají zaměstnavatelům celou řadu povinností, které jsou k zajištění BOZP povinni plnit přímo vůči všem zaměstnancům. stanovení těchto povinností je historicky v zásadě koncipováno na zaměstnance - zdravého dospělého muže, který má plný pracovní úvazek v pracovním poměru na dobu neurčitou u svého zaměstnavatele. Určité skupiny zaměstnanců však vykazují specifika (možná lze říci nevýhody či ohrožení), která je odlišují od „typického“ zaměstnance, pro kterého je stanovena obecná právní úprava. Právě pro tato specifika jim stát zabezpečuje zvýšenou či zvláštní ochranu z hlediska BOZP, a to přímo v Listině základních práv a svobod (čl. 29 a čl. 32). Jedná se například o ženy, těhotné ženy, kojící ženy a matky s malými dětmi, osoby se zdravotním postižením, mladistvé zaměstnance. U dalších skupin zaměstnanců může jejich způsob zapojení do práce vyvolat podcenění péče zaměstnavatele o jejich bezpečnost, a proto zákoník práce zdůrazňuje další zvláštní povinnosti na úseku BOZP; jde o zaměstnance zaměstnané na dobu určitou a zaměstnance dočasně přidělené k výkonu práce k jinému zaměstnavateli.

     Mladiství zaměstnanci jsou zaměstnanci mladší 18 let. Zákoník práce stanoví zvláštní pracovní podmínky mladistvých týkající se délky stanovené týdenní pracovní doby, přestávek v práci na jídlo a oddech, nepřetržitého odpočinku v týdnu a přikládá též zvláštní důraz na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

     Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči. Zaměstnavatelé nesmějí mladistvé zaměstnance zaměstnávat pracemi:

• které jsou po ně zákoníkem práce výslovně zakázány, a to prací přesčas a prací v noci (s určitou výjimkou), prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol (§ 245 a 246),

• při nichž jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohli vážně ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných fyzických osob (například pokrývačské práce, řízení vysokozdvižných vozíků),

•      v kontrolovaných pásmech, a to ani z důvodu přípravy na povolání,

•      v izolátech nebo ve stájích, kde se vyskytlo nakažlivé zmetání,

• které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem tohoto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví. Stanovení těchto prací a podmínky, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, stanoví prováděcí vyhláška k zákoníku práce č. 288/2003 Sb.

     Zaměstnavatelé jsou povinni zabezpečit na své náklady, aby mladiství zaměstnanci byli vyšetřeni lékařem závodní preventivní péče před vznikem pracovního poměru a před převedením na jinou práci a dále pravidelně podle potřeb (nejméně však jedenkrát ročně).

     Zaměstnavatelé musí zajistit mladistvým zaměstnancům podle potřeb jimi vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle zákoníku práce a dalších předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Dále jsou povinni vést seznam mladistvých zaměstnanců, kteří jsou u něj zaměstnáni. seznam obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a druh práce, který tento zaměstnanec vykonává.

     Nesmí-li zaměstnavatel zaměstnávat mladistvého zaměstnance prací, pro kterou se mu dostalo výchovy k povolání, protože je její výkon mladistvým zaměstnancům zakázán nebo protože podle lékařského posudku vydaného zařízením pracovnělékařské péče ohrožuje jeho zdraví, je zaměstnavatel povinen do doby, než bude mladistvý zaměstnanec moci tuto práci konat, poskytnout mu jinou přiměřenou práci odpovídající pokud možno jeho kvalifikaci.

     Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) termín „zaměstnanec ve věku blízkém věku mladistvých“ sice výslovně nepoužívá tak, jak jej používal starý původní zákoník práce (§ 167 odst. 4), nicméně zcela zachoval ustanovení, ve kterém stanoví, že zákazy některých prací pro mladistvé mohou být rozšířeny vyhláškou i na zaměstnance ve věku do 21 let. V současné době zákaz prací pro tuto skupinu mladých lidí rozšířen nebyl.

     Zaměstnankyně nesmějí být zaměstnávány pracemi pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol. Z tohoto zákazu jsou stanoveny výjimky, a to pro ženy, které vykonávají řídicí funkce a nekonají přitom manuální práci, zdravotnické a sociální služby, provozní praxi při studiu, práce nikoli manuální, které je nutno občas konat pod zemí, zejména práce spojené s dozorčí, kontrolní nebo studijní činností.

     Jestliže při práci přichází v úvahu expozice rizikovým faktorům poškozujícím plod v těle matky, je zaměstnavatel povinen informovat o tom zaměstnankyně. Informovány musí být všechny zaměstnankyně, u kterých se nedá vyloučit těhotenství (zaměstnankyně ve fertilním věku).

     Zaměstnavatel je povinen seznámit těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství, kojení nebo na jejich zdraví a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika psychické a fyzické únavy a jiných druhů psychické a fyzické zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví dítěte.

     Zaměstnankyně nesmějí být též zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Práce a pracoviště, které jsou zakázány ženám, stanoví vyhláška č. 288/2003 Sb., která uvádí konkrétní práce, které jsou zakázány:

• těhotným zaměstnankyním,

• zaměstnankyním, které kojí,

• zaměstnankyním - matkám do konce devátého měsíce po porodu,

• mladistvým ženám při přípravě na budoucí povolání, které jsou těhotné nebo kojící nebo matky do konce devátého měsíce po porodu.

     Těhotné a kojící ženy a ženy do konce devátého měsíce po porodu nesmí pracovat v kontrolovaném pásmu. Podle letité, leč platné vyhlášky č. 25/1960 Sb. ženy a kojící matky nesmějí být zaměstnány v izolátech nebo ve stájích, kde se vyskytlo nakažlivé zmetání.

     Těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, a zaměstnankyně - matka do konce devátého měsíce po porodu dále nesmí být zaměstnávány pracemi, pro které podle lékařského posudku nejsou zdravotně způsobilé. Těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu je zaměstnavatel povinen přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek. Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení.

     Rizikovou prací, kterou se podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, rozumí práce, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazená do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví atomový zákon.

     Pokud jsou na pracovištích zaměstnavatele vykonávány rizikové práce, je zaměstnavatel povinen zabezpečit neprodleně mimořádná měření faktorů pracovních podmínek, pokud o ně požádá zařízení vykonávající závodní preventivní péči nebo pokud tak stanoví rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví; případné překročení limitních hodnot ukazatelů biologických expozičních testů…