Přehled judikatury trochu jinak - Přiznání mimořádné odměny a rovné zacházení

Skutkový stav byl poměrně jasný. Jedna nejmenovaná banka se jako zaměstnavatel rozhodla v návaznosti na výborné hospodářské výsledky v loňském roce poděkovat svým zaměstnancům za tento úspěch a motivovat je k podobným výsledkům v letech dalších přiznáním jednorázové mimořádné odměny ve výši 25 000 Kč. Podmínky pro vznik nároku na tuto odměnu byly dvě – trvání pracovněprávního vztahu alespoň 3 měsíce v onom úspěšném roce a existence pracovního poměru ke dni 31. 5. roku následujícího (o odměně bylo rozhodnuto v březnu).

Jedna z bývalých zaměstnankyň se soudně domáhala zaplacení peněžité částky ve výši odpovídající této mimořádné odměně. Věděla dobře, že nesplňuje druhou z uvedených podmínek, protože pracovní poměr sama rozvázala výpovědí k poslednímu prosinci sledovaného roku. Svoji žalobu postavila proto na tom, že druhá podmínka nemá právní oporu a jejím nastavením se zaměstnavatel vůči ní dopustil nerovného zacházení. Zpochybnila v té souvislosti též motivační parametr této odměny, protože mzda je za vykonanou práci a nemá retrospektivní charakter.

U žádného ze soudů včetně toho dovolacího ovšem neuspěla. Nejvyšší soud připomněl, že i v rámci svého rozhodování o přiznání mimořádné jednorázové odměny a o tom, kterým zaměstnancům bude udělena, si nemůže zaměstnavatel počínat zcela libovolně a musí dodržet zásadu rovného zacházení dle ustanovení § 16 odst. 1 ZP, která se dotýká samozřejmě též odměňování. Současně ale upozornil na to, že pro posouzení, zda zaměstnavatel při odměňování za práci zajistil rovné zacházení se všemi zaměstnanci (zásadu rovného odměňování), je vždy třeba posuzovat zaměstnance nacházející se ve stejném či srovnatelném postavení (situaci).

A…