dnes je 21.11.2024
Input:

Přehled změn v zákoně o DPH 2017

3.8.2017, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 18 minut

2017.1500.13
Přehled změn v zákoně o DPH 2017

Ing. Martina Matějková

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH"), byl opět novelizován. Stalo se tak zákonem č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní (dále jen "zákon č. 170/2017"). Účinnost zmíněného zákona
č. 170/2017 nastala ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, patnáctým dnem po dni vyhlášení, tj. dne 1. 7. 2017. Účelem tohoto přehledu je poskytnout čtenářům informace
o těch nejvýznamnějších změnách, které byly zmíněnou novelou v zákoně o DPH provedeny. Pro lepší orientaci jsou dále v textu informace uspořádány do dvou sloupců, přičemž v levém sloupci je popsána právní úprava ve znění do 30. 6. 2017 a v pravém sloupci právní úprava účinná od již zmíněného data 1. 7. 2017. V případě, kdy je v dále uvedeném přehledu změn doslovně citován zákon, je text psán kurzívou.

Pro doplnění je důležité zmínit, že změny provedené v zákoně o DPH výše uvedenou novelou nejsou pro rok 2017 změnami v pořadí prvními. Některé změny pro letošní rok byly v zákoně o DPH provedeny již s účinností od 1. 1. 2017. Jednalo se však pouze o drobné změny. Tyto byly provedeny zákonem č. 377/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření [změny v § 54a ZDPH], dále zákonem č. 188/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her [změněna ustanovení § 51 odst. 1 písm. k) ZDPH a § 60 ZDPH], a konečně zákonem č. 33/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů [změny v přílohách č. 3 a 3a k zákonu o DPH].

1. Základní pojmy

Právní úprava

  • § 4 zákona o DPH

Do 30. 6. 2017 byl v ustanovení § 4 odst. 4 písm. b) ZDPH nový dopravní prostředek vymezen mj. jako vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích. S účinností novely zákona dochází v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice k rozšíření definice nového dopravního prostředku na všechna motorová pozemní vozidla. Nově tedy definice zahrnuje i vozidla, která nejsou určena k provozu na pozemních komunikacích (např. terénní čtyřkolky).
V ustanovení § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH byl obchodní majetek vymezen jako "souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností". Dochází ke zpřesnění vymezení obchodního majetku ve smyslu ustálené judikatury SDEU, podle níž je osoba povinná k dani oprávněna určit, zda a popř. jakou část majetkových hodnot zařadí do svého obchodního majetku. Obchodním majetkem jsou "majetkové hodnoty, které slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností".
Dlouhodobý hmotný majetek byl s účinností do 30. 6. 2017 v ZDPH vymezen jako:

  • hmotný majetek podle zákona upravujícího daně z příjmů,

  • odpisovaný nehmotný majetek podle zákona upravujícího daně z příjmů,

  • pozemek, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví, nebo

  • technické zhodnocení podle zákona upravujícího daně z příjmů.

Pro tento majetek platí specifická pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně (viz korekční mechanismy úpravy odpočtu daně). Tato pravidla se však do účinnosti novely nevztahovala na případy, kdy plátce pořizoval obchodní majetek mající povahu dlouhodobého hmotného majetku, tzv. formou finančního leasingu. To vedlo k nestejnému daňovému zacházení v závislosti na formě pořízení tohoto majetku. 		Pro účely daně z přidané hodnoty se obchodní majetek, který plátce pořizuje formou tzv. finančního leasingu a který má současně znaky dlouhodobého majetku, považuje za jeho dlouhodobý majetek, a to i přesto, že se jedná o zboží, které je plátci přenecháno k užití s ujednáním o budoucím převodu vlastnického práva. Do ustanovení § 4 odst. 4 písm. d) zákona o DPH se doplňuje, že "hmotný majetek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému majetku bude převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele."Stejně tak je doplněno, že "pozemek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému pozemku bude převedeno na uživatele, se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele."

2. Společnost (dříve sdružení)

Právní úprava

  • § 6 a násl., § 13, § 14, § 27 a násl., § 72 a násl., § 94a, § 101, § 102, § 101c § 106b zákona o DPH

Zákon o DPH obsahoval specifickou úpravu týkající se registrace a postupů při správě daně u společnosti. Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se zahrnoval obrat dosahovaný touto osobou samostatně mimo společnost a obrat dosahovaný celou společností - § 4a odst. 3 ZDPH.Stal-li se jeden ze společníků společnosti plátcem, podle § 6a ZDPH se plátci stali i ostatní společníci společnosti (i v případě, že jejich obrat byl pod zákonem stanoveným limitem. S účinností novely zákona o DPH dochází ke zrušení specifické úpravy registrace a postupů při správě daně u společnosti – nově je postupováno podle obecných principů DPH. Nové podmínky jsou postaveny na individuálním působení každého člena (společníka).Ruší se ustanovení § 4a odst. 3 ZDPH, § 6a ZDPH, § 95 ZDPH. Nově společník společnosti při sledování obratu pro účely registrace postupuje podle obecných ustanovení zákona o DPH. Každý společník společnosti, který je osobou povinnou k dani, sleduje obrat pro účely registrace sám za sebe. Pokud některý ze společníků splní podmínky (kritéria) pro zákonnou registraci, neznamená to automaticky, že se ostatní společníci stanou/musí stát plátci. Odpadá registrační povinnost, je možno využít výhodu zůstat neplátcem. Společníci se mohou stát plátci dobrovolně. V rámci jedné společnosti mohou být jednotliví společníci plátci, neplátci i identifikované osoby.
Ustanovení § 106c ZDPH upravoval zrušení registrace společníka společnosti na žádost. Ustanovení § 106c ZDPH se ruší. Společník společnosti v daném případě postupuje podle obecných ustanovení zákona o DPH, jako každý jiný plátce (podle § 106b zákona o DPH).
Plátci, kteří byli společníky téže společnosti, byli povinni podle § 100 odst. 4 ZDPH vést evidenci pro účely DPH za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vedl za společnost určený společník, který za společnost plnil všechny povinnosti a uplatňoval práva vyplývající ze zákona o DPH pro ostatní společníky. Ustanovení § 100 odst. 4 ZDPH, § 101b odst. 2 ZDPH, § 102 odst. 4 ZDPH se ruší. Společník společnosti postupuje podle obecných ustanovení zákona o DPH. V evidenci pro účely DPH vede veškeré údaje vztahující se k jeho daňovým povinnostem, tedy i těm, které uskutečňuje v rámci společnosti. V daňovém přiznání každý společník společnosti uvádí údaje za svá uskutečněná a přijatá plnění, tedy i ta, která uskutečňuje v rámci společnosti. V souhrnném hlášení každý společník společnosti uvádí údaje o svých uskutečněných a přijatých plněních. Při vystavování daňových dokladů se na každého společníka, který uskutečňuje ekonomickou činnost v rámci společnosti, vztahuje § 27 a násl. zákona o DPH. Uplatňování daně na výstupu je založeno na samostatném působení každého společníka.
Ustanovení § 73 odst. 7 ZDPH upravovalo podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně u plátců, kteří uskutečňovali zdanitelná plnění jako společníci společnosti. Ustanovení § 73 odst. 7 ZDPH se ruší. Společník společnost postupuje podle obecných ustanovení zákona o DPH (§ 72 a násl.).
Ustanovení § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH vymezovalo, co se považuje za dodání zboží při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti, potažmo ustanovení § 14 odst. 3 písm. c) ZDPH vymezovalo, co se považovalo za poskytnutí služby při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti. Tato ustanovení se ruší. V daném případě se postupuje podle obecných ustanovení zákona o DPH (např. § 13 odst. 4 písm. a), § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH). Společníci společností, kteří do 30. 6. 2017 postupovali podle původní právní úpravy, mohou podle přechodných ustanovení novely (bod 2) využít přechodné období a postupovat při uplatňování DPH podle této původní právní úpravy, nejdéle do 31. 12. 2018.

3. Místo plnění

Právní úprava

  • § 10 zákona o DPH

Ustanovení § 10 zákona o DPH stanoví zvláštní pravidlo pro určení místa plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci. Do stávajícího znění ustanovení § 10 zákona o DPH se promítá zpřesňující úprava v návaznosti na nová prováděcí opatření, které jsou zavedeny přímo použitelným nařízením Rady (EU) č. 282/2011 s účinností od 1. 1. 2017. V novém odst. 2 je uvedeno, že "Službou vztahující se k nemovité věci se pro účely stanovení místa plnění rozumí služba, která má dostatečnou přímou souvislost s danou nemovitou věcí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty."Podle č. 31a nařízení Rady (EU) č. 282/2011, se s účinností od 1. 1. 2017 má za to, že služby mají dostatečnou přímou souvislost s nemovitostí:
  1. v případě, že vyplývají z nemovitosti a že daná nemovitost tvoří konstitutivní prvek služby a je pro poskytnutou službu hlavní a zásadní;
  2. v případě, že jsou poskytovány na nemovitosti nebo na ni jsou zaměřeny a jejich cílem je právní nebo fyzická změna uvedené nemovitosti.
Mezi služby související s nemovitostí patří podle čl. 31a nařízení zejména vypracování plánů budovy, práce na pozemku, včetně zemědělských služeb, jako je orba, setí, zavlažování a hnojení, pacht nebo nájem nemovitosti, stavba trvalých staveb na pozemku, jakož i stavební a demoliční práce prováděné na trvalých konstrukcích, jako jsou potrubní systémy pro plyn, vodu, odpadní vodu a podobně, průzkum a posouzení rizika a celistvosti nemovitosti aj. Mezi služby související s nemovitostí naopak podle čl. 31a nařízení nepatří vypracování plánů pro budovu nebo její části, pokud nejsou určeny pro konkrétní parcelu; skladování zboží v nemovitosti, pokud žádná určitá část nemovitosti není určena k výhradnímu užívání příjemcem; reklamní služby, i když zahrnují použití nemovitosti aj.

4. Povinnost přiznat daň

Právní úprava

  • § 20a, § 21 zákona o DPH

…
Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
    Nahrávám...