doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.
Přestávku v práci na jídlo a oddech musí zaměstnavatel poskytovat zaměstnancům nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce (jde-li o zaměstnance mladistvého, po čtyřech a půl hodinách), a to v délce nejméně 30 minut. Jde-li o takové práce, které zaměstnanec nemůže přerušit, musí mu zaměstnavatel i bez přerušení provozu poskytnout přiměřenou dobu na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby (§ 88 odst. 1 ZP). Půjde obvykle o zaměstnance na pracovištích, kde pracují sami bez možnosti vystřídání jiným zaměstnancem a kde charakter práce umožňuje její krátkodobé přerušení i při trvajícím provozu (např. ve vrátnicích, recepcích, v obchodech s jedním zaměstnancem). Tento postup nelze uplatnit pro zaměstnance mladistvé, kterým musí být poskytnuta celá, nejméně 30minutová přestávka na jídlo a oddech vždy.
Protože zákoník stanoví jednak nejdelší dobu nepřetržité práce, po jejímž uplynutí musí být poskytnuta zaměstnanci přestávka, jednak nejkratší dobu této přestávky, může zaměstnavatel stanovit dobu nepřetržité práce před přestávkou na méně než šest hodin a dobu přestávky na více než 30 minut. Bude to důležité zejména v delších než osmihodinových směnách (zejména ve dvanáctihodinových), kdy stanovení doby nepřetržité práce před přestávkou např. na čtyři hodiny povede k poskytování dvou přestávek. K takovému opatření by však zaměstnavatel měl přistoupit uvážlivě, protože může vést k prodloužení celkové doby, kterou zaměstnanec bude povinen být na pracovišti, tím, že se mu do pracovní doby…