V posledních týdnech se začalo hojně diskutovat o
změnách, které nová vláda připravuje v oblasti pracovního práva,
konkrétně v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů. Mezitím vypracovalo již MPSV konkrétní návrh, který byl rozeslán
do připomínkového řízení. Ten se v několika věcech odlišuje od toho, co
bylo vehementně probíráno v médiích.
V následujících řádcích stručně upozorňuji na
oblasti, kterých se má novela dotknout, a principy, na nichž má být
postavena. Podrobný výklad konkrétních změn bude podán až po jejich
přijetí. Ministr práce a sociálních věcí chce dosáhnout toho, aby níže uvedené
návrhy byly projednány ve zkráceném legislativním procesu, a nabyly tak
účinnosti již dne 1. 1. 2011. Sám premiér ale připustil, že tomu tak být
nemusí a že se novela možná o pár měsíců zpozdí.
NahoruPracovní poměry na dobu určitou
Pokud chce zaměstnavatel v současné době uzavřít se
zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou a nelze využít některé z
výjimek uvedených v ustanovení
§ 39 odst. 3 a 4 zákoníku práce
(zvláštní právní úprava, náhrada zaměstnance na překážce v práci a vážné
provozní důvody na straně zaměstnavatele nebo zvláštní povaha práce vykonávaná
zaměstnancem), pak platí, že trvání takového pracovního poměru je možné
sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního
poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný
v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího
pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu
pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.
Uvažovalo se především o tom, že číslovka 2 bude
nahrazena jinou, vyšší (nejčastěji byla v této souvislosti skloňována číslovka
5), tedy že zaměstnavatel bude moci uzavřít se zaměstnancem pracovní poměr
na dobu určitou delší 2 let, aniž by šlo o výjimku ze základního pravidla.
V návrhu MPSV zaslaném do připomínkového řízení se ale objevila zcela jiná
koncepce, a to omezení nikoliv co do maximální doby trvání pracovního poměru
na dobu určitou, ale co do počtu jeho opakovaného prodloužení (sjednání).
Konkrétně bylo navrženo, že sjednat dobu trvání pracovního poměru na dobu
určitou mezi týmiž účastníky je možné nejvýše dvakrát. Jestliže od
skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 3
let, k předchozím pracovním poměrům na dobu určitou se nepřihlíží.
Tento návrh nepovažuji za povedený. Nepřispěl by k
větší flexibilitě pracovněprávních vztahů a vypuštěním výjimek by vedl k
tomu, že pracovních poměrů na dobu určitou by nemohlo být využíváno tam, kde je
to z povahy věci logické (např. sezónní práce). Velký dopad by měla nová
právní úprava také do oblasti agenturního zaměstnávání, na kterou se
nyní pravidlo o maximální době trvání pracovního poměru na dobu určitou vůbec
nevztahuje.
V případě, že se zaměstnancem bude rozvázán (nebo tento
rozváže) pracovní poměr způsobem a z důvodů, které jsou zmíněny výslovně v
ustanovení
§ 67 odst. 1 zákoníku práce, pak mu
přísluší odstupné ve výši nejméně trojnásobku (a v jednom případě dokonce
dvanáctinásobku) jeho průměrného měsíčního výdělku. Z hlediska zákonného
minima výše odstupného nehraje přitom roli, zda pracovní poměr zaměstnance u
zaměstnavatele trval pár měsíců, nebo řadu let. Odstupné žádný věrnostní
princip nesleduje.
To se nejspíše změní. Do budoucna má být minimální
výše zákonného odstupného odvozována od toho, jak dlouho trval pracovní poměr
zaměstnance. Podle návrhu MPSV by při trvání pracovního poměru po dobu
kratší než 1 rok mělo zaměstnanci náležet odstupné ve výši nejméně jeho
průměrného měsíčního výdělku. Pokud by délka pracovního poměru zaměstnance
činila alespoň 1 rok, ale méně než 2 roky, šlo by o odstupné ve výši
minimálně dvojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Stávající výše
zákonného odstupného, tedy nejméně trojnásobek průměrného měsíčního výdělku, by
se týkala jen těch zaměstnanců, kteří setrvali u zaměstnavatele alespoň 2
roky.
Důležité je upozornit, že podle návrhu by se pro tyto
účely za…