2021.22.8
Rozdělování základu daně na spolupracujícího manžela pevnou částkou – judikát
Ing. Jiří Šperl
Řešena byla otázka, zda lze příjmy a výdaje na spolupracující osobu rozdělit dohodou tak, že rozdělovaná výše bude stanovena pevnou částkou, tedy doměření daně osobě hlavní již nemůže mít vliv na výši základu daně a daně u spolupracující osoby. Doměřováno bylo za roky 2014 a 2015, mezi nimiž došlo k úpravě textu § 13 ZDP, zákona o daních z příjmů, ale k věcné změně u rozdělování příjmů a výdajů na spolupracujícího manžela nedošlo, a to ani v dalších letech. Jednalo se o opakovanou kasační stížnost, neboť původní rozsudek byl zrušen z procesních důvodů. Po odstranění procesních vad Krajský soud žalobu opět ze stejných důvodů zamítl.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Afs 112/2020 ze dne 30. září 2020, publikovaného na www.nssoud.cz
Z dosavadního řízení
Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu (dále též "správce daně"), kterými byla žalobkyni doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 270 Kč a sděleno penále z doměřené daně ve výši 54 Kč a za zdaňovací období roku 2015 doměřena daň ve výši 630 Kč a sděleno penále z doměřené daně ve výši 126 Kč.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný ke zdaňovacímu období roku 2014 poukázal na závěry rozsudku Krajského soud, který zamítl žalobu manžela žalobkyně týkající se stejných zdaňovacích období. Žalobkyně byla výdělečně činná jako spolupracující osoba svého manžela.
Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu, v níž namítla nezákonnost dodatečných platebních výměrů. Zdůraznila nesouhlas především s tezemi, na kterých je napadené rozhodnutí postaveno. Prvou tezí je tvrzení, že osoba "hlavní" rozděluje příjmy, kterých dosáhla, a to jednostranně na osobu spolupracující. Takový náhled staví osobu spolupracující do podřízeného postavení až vazalství. Druhou tezí, se kterou žalobkyně nesouhlasila, je promítnutí vzájemné dohody na v budoucnu změněný stav. Pokud manželé uzavřou dohodu, že manželka vykáže konkrétní částku přerozděleného základu daně, lze takovou dohodu jednoduchou matematickou trojčlenkou vyčíslit a zapsat do daňového přiznání. Pozdější úprava daňového základu je pak vyloučena. Na osobu spolupracující nelze klást ty samé nároky, jako na osobu hlavní a ani ji nelze činit odpovědnou za řádné vykázání celkových dosažených příjmů nebo výdajů. Jedinou částku, kterou je osoba spolupracující schopna relevantně posoudit, je převáděný dílčí základ, a to jen v absolutním vyjádření. Žalobkyně takovou dohodu uzavřela, a proto jí neměl správce daně měnit.
Krajský soud žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Afs 313/2019 – 49, tento rozsudek krajského soudu zrušil, neboť dospěl k závěru, že krajský soud měl shledat v omluvě opožděného příchodu zástupce žalobkyně na jednání z důvodu dopravní nehody důležitý důvod pro odročení jednání. Pokud tak neučinil, závažným způsobem porušil právo žalobkyně na účast při jednání soudu.
Krajský soud ve věci následně znovu rozhodl a v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Podle ustanovení § 13 odst. 2 ZDP musí být u spolupracující osoby výše podílů příjmů a výdajů stejná, a tudíž nelze přistoupit na domněnku žalobkyně, kterou uvedla v polemice s prvou tezí žalovaného. Je zcela nepochybné, že osoba samostatně výdělečně činná se se spolupracující osobou musí dohodnout. Dohoda však musí odpovídat zákonu.
Situace, která byla žalobkyní v žalobě popsána, nemá podle krajského soudu oporu v zákoně. Názor žalobkyně, že správce daně neměl měnit dílčí základ daně s ohledem na uzavřenou dohodu s osobou hlavní, není správný. Jestliže totiž byly zjištěny nesprávnosti právě u osoby hlavní, které měly vliv na údaje, které uvedla žalobkyně jako osoba spolupracující, bylo zcela na místě, že byla správcem daně vyzvána k podání dodatečného daňového přiznání. Pokud chybné…
