3.10
Smlouva s Rakouskem o zamezení dvojího zdanění
Ing. Pavel Kyselák
Do konce roku 2007 se ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou
republikou a Rakouskem uplatňovala dříve sjednaná smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojího zdanění v
oboru daní z příjmů a z majetku, která byla podepsána ve Vídni dne 7. března
1978 a zveřejněna ve sbírce zákonů pod č. 48/1979 Sb. (dále jen „původní
smlouva“). Tato starší smlouva byla po rozdělení federace stejně jako
všechny ostatní smlouvy uzavřené bývalým Československem převzata od 1. 1. 1993
tzv. sukcesí do právního řádu nově vzniklé České republiky.
Už v roce 2005 byl sjednán na expertní úrovni text nové smlouvy mezi
Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku (dále jen „nová
smlouva“). Dne 8. června 2006 byla v Praze tato nová smlouva podepsána. Po
následných legislativních krocích byla publikována ve sbírce mezinárodních
smluv pod číslem 31/2007 Sb.m.s. v částce 21, která byla rozeslána dne
22. května 2007. Vzhledem k chybě v úvodním sdělení Ministerstva zahraničních
věcí k nové smlouvě vyšlo opravné sdělení Ministerstva zahraničních věcí, a to
č. 39/2007 Sb.m.s. (v částce 25 rozeslané dne 8. června 2007). Podle tohoto
sdělení vstoupila nová smlouva včetně Protokolu, který tvoří její
nedílnou součást, v platnost dne 22. března 2007. V návaznosti na ustanovení
článku 27 se tato nová smlouva začala provádět (tj. nabyla účinnosti) dnem 1. ledna 2008. Od tohoto data přestala být v platnosti a přestala se
provádět, v relaci mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, výše uvedená
původní smlouva.
NahoruPokyn D-311
K uplatňování nové mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění s
Rakouskem vydalo Ministerstvo financí pokyn č. D - 311, který byl
zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 6-7/2007 (pořadové číslo 19) pod č.j.
15/56 742/2007-153.
Ve srovnání s původní smlouvou s Rakouskem (č. 48/1979 Sb.) obsahuje
nová smlouva následující vybrané změny.
NahoruRezident
Článek 4 – Rezident uvádí problematiku rezidentství, na kterou
se potom vztahuje tzv. neomezená daňová povinnost z celosvětových příjmů v
příslušném smluvním státě. Na rozdíl od původní smlouvy uvádí nová smlouva v
prvním odstavci citovaného článku, že za rezidenta je považován i sám smluvní
stát, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad. Smlouva samotná nezasahuje do
vnitrostátních zákonů obou smluvních států, které stanovují podmínky, za nichž
je určitá osoba daňově posuzována jako rezident. Tento článek však řeší
konflikt eventuálního dvojího rezidentství. Při určování rezidentství nastává
nejsložitější situace u FO. Proto smlouva uvádí další postupná kritéria, pomocí
nichž se určí rezidentství (stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklé
zdržování, státní příslušnost). Jestliže rezidentství FO nelze jednoznačně
určit ani za pomoci těchto kritérií, určí je smluvní strany na základě vzájemné
dohody.
Pokud jde o české či rakouské osobní společnosti (tzv. transparentní
entity), i když mohou naplňovat podle článku 3 – Všeobecné definice výraz
„osoba“, ve smyslu článku 4 – Rezident je není možné považovat za rezidenty
některého z uvedených států. U těchto – pro daňové účely transparentních
společností – není totiž splněna podmínka uvedená v prvním odstavci článku 4,
podle níž výraz rezident smluvního státu označuje pro účely smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě
zdanění. V rámci Rakouska, Německa či Švýcarska jde o entity označované jako
KG, OHG, OEG, KEG, GesnbR, GbR atd. Z hlediska ČR jde zejména o veřejnou
obchodní společnost.
V případě konfliktu dvojího rezidentství u právnických osob se podle
třetího odstavce článku 4 předpokládá, že tato osoba je rezidentem pouze toho
státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení. Sdělení k problematice
„místo vedení“ uvádí Finanční zpravodaj č. 1/2001 pod č.j. 251/122
867/2000.
NahoruPoskytování služeb
Oproti původní smlouvě obsahuje nová smlouva v článku 5 – Stálá
provozovna ve třetím odstavci pod písmenem b) samostatně problematiku
poskytování služeb. Česká republika zde uplatnila svoji výhradu k článku 5 ke
vzorové smlouvě OECD o zamezení dvojího zdanění při poskytování služeb během
delších časových období. Stejně jako v ustanovení § 22 odst. 2 tuzemského ZDP je v
nové smlouvě obdobně uplatněný časový test u tzv. „službových“ stálých
provozoven v délce šesti měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období. Původní
smlouva speciální pojednání k příjmům ze služeb neobsahovala.
U tzv. „staveništních stálých provozoven“ nová smlouva zachovává
stejný časový test v délce dvanácti měsíců, dále však rozepisuje samotnou
definici tohoto typu stálé provozovny. Česká republika uplatňuje ke komentáři
vzorové smlouvy OECD o zamezení dvojího zdanění svoji výhradu, pokud jde o
termín „instalační projekt“, který je uveden v nové smlouvě s Rakouskem v rámci
tzv. „staveništní“ stálé provozovny. Česká republika přijala užší výklad tohoto
výrazu a omezuje jej tak na instalaci a montáž, která souvisí se stavebním
projektem a stavebnictvím. V případě, že instalační projekt nesouvisí se
stavebnictvím (samotná instalace nového stroje apod.), podléhá zdaňování těchto
příjmů pravidlům uplatňovaným u jiných služeb než služeb stavebně-montážního
charakteru. (V případě, že by podobnou montáž stroje na území České republiky
prováděla rakouská společnost, by se tedy pro vznik stálé provozovny umístěné
na území ČR v daném případě uplatňoval šestiměsíční časový test.) Dále viz
Sdělení k aktualizaci OECD vzorové smlouvy o zamezení dvojího zdanění z roku
2002, Finanční zpravodaj č. 1/1/2003, č.j. 494/1 173/2003.
NahoruZajištění daně
I když plátcům daně odpadá povinnost zajištění daně u
zdanitelných příjmů rezidentů Rakouska ze zdrojů na území ČR (podle
tuzemského zákona i podle nové smlouvy s Rakouskem), z nichž není daň vybírána
srážkou podle zvláštní sazby daně, coby příjmů rezidentů členského států
Evropské unie (odst. 1 až 3 § 38e
ZDP), mají tito poplatníci v daném případě povinnost podat daňové
přiznání jako poplatníci podle § 2 odst. 3 a dále podle § 17 odst. 4 ZDP v návaznosti na
další ustanovení daňového řádu.
NahoruPříjmy z dividend
Oproti původní smlouvě uvádí nová smlouva v článku 10 –
Dividendy dvě varianty (ve státě zdroje) u příjmů z dividend, které
dosahuje rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, jehož je
společnost, která vyplácí dividendy, rezidentem:
-
Jestliže je skutečným vlastníkem dividend rezidentní společnost
prvního státu, která vlastní nejméně 10 % kapitálu společnosti druhého státu,
která vyplácí tyto dividendy, potom ve státě zdroje příjem nepodléhá zdanění.
(Na rozdíl od ustanovení § 19 ZDP nestanovuje nová smlouva časový
test pro nutnou dobu držení podílu na společnosti. Tento režim je tedy
příznivější, než vyplývá ze Směrnice Rady č. 90/435/EHS, o společném systému
zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, v platném
znění.)
-
Ve všech ostatních případech má stát zdroje podle druhého odstavce
písmeno a) citovaného článku právo na zdanění do výše 10 % hrubé částky
dividend (tento případ se bude vztahovat zejména na fyzické osoby).
NahoruOsvobození
Vzhledem k tomu, že Rakousko i ČR jsou členskými státy Evropské unie,
uplatňuje se při zdanění dividendových příjmů Směrnice Rady 90/435/EHS, o
společném zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států,
v platném znění. Tuzemský ZDP tuto směrnici zapracoval v § 19 odst. 1 písmeno ze) až
zi), kde je uvedena možnost osvobození od daně také u dividend a
jiných podílů na zisku. Návaznou úpravu obsahuje ustanovení § 19 odst. 3 a odst. 4 ZDP. Na třetí odstavec § 19 navazuje
Sdělení Ministerstva financí k § 19 odst. 3 písm. a) zákona o daních z
příjmů, uveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 3/2007 pod č.j. 15/112
988/2006-151.
NahoruPříjmy z úroků
Stejně jako v původní smlouvě má i podle nové smlouvy v článku 11 –
Úroky právo na zdanění těchto příjmů pouze stát příjemce, pokud tyto úroky
mají zdroj na území druhého smluvního státu a jsou skutečně vlastněny
rezidentem prvního smluvního státu. Sdělení k problematice „skutečný vlastník“
uvádí Finanční zpravodaj č. 1/2001 pod č. j. 251/122 867/2000.
Osvobození od zdanění ve státě zdroje nepřichází v úvahu v případě,
kdy je skutečným příjemcem úroků stálá provozovna zahraniční osoby umístěná ve
druhém státě, kde je zdroj úroků. Potom se postupuje podle tuzemského zákona o
daních z příjmů. Tento článek také uvádí situaci, kdy existuje mezi příjemcem a
plátcem úroků spřízněnost a kdy je záměrně účtována vyšší částka úroků než v
obvyklých případech. Potom se osvobození ve státě zdroje uplatní jen na část
obvykle používaného úroku. Zbylou (navýšenou) část může potom finanční úřad
rekvalifikovat jako dividendu a zdanit ji podle článku 10 smlouvy. Související
úprava je uvedena v § 22 odst. 1 písm. g) bodě 3. ZDP.
Za předpokladu splnění všech příslušných podmínek přichází v daném případě v
úvahu osvobození od daně podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP.
Vzhledem k předchozím polemikám a pro právní jistotu poplatníků je v
nové smlouvě ve druhém odstavci článku 11, který uvádí definici termínu
„úroky“, uvedená poslední věta, že „výraz ,úroky‘ nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavec
3“. Je to vlastně potvrzení postupu u výše uvedené rekvalifikace úroků na
dividendy, kdy ZDP v § 22 odst. 1 písm. g) bod 3. uvádí,
že za podíly na zisku se pro účely zákona považuje i zjištěný rozdíl mezi
sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu a dále úroky, které se neuznávají jako
výdaj (náklad) podle § 25 odst. 1 písm. w) – nízká
kapitalizace. Třetí odstavec článku 10 nové smlouvy potom uvádí, že „výraz
,dividendy‘ označuje i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému
režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost
vyplácející příjem rezidentem“.
NahoruLicenční poplatky
Daňové zacházení s příjmy z licenčních poplatků ve státě zdroje podle článku 12 – Licenční poplatky nové smlouvy zůstalo kompromisně zachováno
jako v původní smlouvě.
Podle druhého odstavce článku 12 dává nová smlouva právo na zdanění
také státu zdroje u těchto příjmů:
Tzv. kulturní licenční poplatky s výjimkou počítačového programu není
možné ve státě zdroje zdanit.
NahoruNávaznost na smlouvu s Belgií
Hraniční sazba daně ve výši 5 % na území státu zdroje u tzv.
průmyslových licenčních poplatků v nové smlouvě s Rakouskem ovlivní, respektive
sníží…