Společné oddlužení manželů

9.2.2.1

Společné oddlužení manželů

Mgr. Ivana Mlejnková

Insolvenční zákon ve znění do 31. 12. 2013 nijak speciálně neupravoval případ, kdy manželé, jejichž majetek a závazky náležejí (zcela nebo zčásti) do společného jmění manželů, hodlali společně řešit svůj úpadek oddlužením. Proto i takoví dlužníci-manželé museli každý zvlášť podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Pak – podle praxe ustálené konstantní soudní judikaturou – insolvenční soud (jelikož IZ pro ten případ nestanovil žádné procesní zvláštnosti) podané insolvenční návrhy manželů spojené s jejich návrhy na povolení oddlužení (pokud byly právně perfektní) jako samostatné insolvenční věci těchto dlužníků spojil ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 OSŘ, který se podle ustanovení § 7 IZ pro insolvenční řízení (při absenci odlišné zvláštní úpravy IZ) použil přiměřeně. To ostatně potvrdil i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 2. 2012, sen. zn. 29 NSČR 54/2011, ve kterém se vyjádřil ke způsobu, jímž má být spojení takových insolvenčních věcí provedeno v elektronických insolvenčních spisech. Insolvenční soud pak návrhy manželů-dlužníků společně posoudil a projednal a společně o nich rozhodl v jejich jediném společném řízení završeném za zákonem stanovených podmínek – při zjištění úpadku dlužníků a při splnění podmínek přípustnosti jejich oddlužení, s ustanovením jednoho insolvenčního správce (s jedním jeho nárokem na odměnu a náhradu hotových výdajů) – schváleným společným oddlužením obou dlužníků-manželů, tedy i případným společným splátkovým kalendářem. Pokud soud ve společném řízení dlužníků-manželů zjistil, že jejich společné oddlužení povolit nelze (že nesplňují podmínky přípustnosti oddlužení), a tedy není možný jiný způsob řešení jejich úpadku než konkurs, bylo nutné ze společného insolvenční řízení insolvenční věc jednoho z manželů vyloučit opět k samostatnému projednání, a v samostatných řízeních manželů-dlužníků teprve bylo možno (po rozhodnutí o jejich úpadku) prohlásit konkurs na majetek každého z nich. Stejně tak v případě, že společné oddlužení bylo povoleno a také schváleno, avšak skončilo neúspěchem – zrušením podle § 418 IZ, musel být současně s tím na majetek každého manžela zvlášť prohlášen konkurs následovaný vyloučením insolvenční věci jednoho z manželů k samostatnému projednání, v němž pak náleželo ustanovit jiného insolvenčního správce, než kterého soud dříve ustanovil oběma dlužníkům společně.

Podrobný výklad ohledně celé této problematiky a jejích souvislostí (včetně judikatury) – viz archiv III této části.

V rámci podané stručné rekapitulace dané problematiky zdůrazňujeme alespoň následující pravidla:

Pokud byly samostatně zahájené insolvenční věci manželů (dlužníků) v režimu do 31.12.2013 spojeny ke společnému insolvenčnímu řízení a insolvenční soud jim schválil společné oddlužení s jediným (společným) splátkovým kalendářem, přihlášené pohledávky za těmito dlužníky-manžely musely být společně přezkoumány a do společného splátkového kalendáře zahrnuty s náležitým rozlišením jejich skupin a s uvedením zdroje a poměru jejich uspokojení (pokud tyto byly odlišné), a to následovně:

a) skupina společných závazků obou manželů [tj. těch, které jsou povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého, a to bez ohledu na to, zda podle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ náležejí do SJM či nikoliv],

– tyto závazky zásadně lze uspokojit z veškerého společného i výlučného majetku manželů (zde příslušných sražených částí jejich postižitelných příjmů),

b) skupina individuálních závazků manžela nebo jeho manželky, ať již závazků vzniklých jen jednomu z manželů za trvání manželství, které náležejí podle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ do SJM, anebo výlučných závazků jednoho z manželů do SJM nespadajících,

– tyto závazky náleží uspokojit z téhož zdroje jako závazky společné, s výjimkou výlučných [podle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ do SJM nespadajících] peněžních přínosů druhého z manželů, který sám není k úhradě zavázán, ledaže tento manžel s použitím svých výlučných příjmů na úhradu všech závazků podléhajících oddlužení výslovně souhlasil.

Přitom platí, že v případě insolvenčního řízení vedeného jen ohledně jednoho z manželů, pak do tohoto jeho samostatného insolvenčního řízení nemůže věřitel přihlásit pohledávku, ohledně níž je obligačním dlužníkem pouze druhý manžel, i kdyby tomu odpovídající závazek tvořil společné jmění manželů (do 31.12.2014 ust. § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ, od 1.1.2014 při zákonném režimu SJM ust. § 710 NOZ)..

K uvedenému viz následující judikaturu.

Také v insolvenčních poměrech se plně uplatní princip formulovaný v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12. 9. 2007, uveřejněného pod číslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ("R 24/2008"):

Splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.

K tomu dále viz:

• Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSBR 40 INS 7224/2015, 1 VSOL 442/2015- A – 10 ze dne 25.5.2015 se závěrem:

Věřitel v insolvenčním řízení uplatňuje uspokojení svých práv přihláškou pohledávky, a to obdobně jako žalobce v nalézacím řízení žalobou, takže závěr, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů (srov. R 24/2008), plně dopadá též na uspokojování přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení.

• rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 32/2013 ze dne 31. 8. 2015, uveřejněný pod č. 60/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se závěrem (právní větou):

Tím, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru nebo smlouvu o půjčce, nevzniká věřiteli podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ. To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manžela obligačního dlužníka.

Lze tedy uzavřít, že pokud v rámci insolvenčního řízení podstoupí úspěšně oddlužení jen jeden z manželů jako dlužník (účastník daného řízení), nastane po přiznání osvobození dlužníku situace, kdy "SJM není oddluženo", tj. kdy i po úspěšném završení procesu oddlužení ve vztahu k manželu-dlužníku budou nadále vůči jeho manželu uplatnitelné též dosavadní závazky (jejich případný zbytek) tvořící SJM, z nichž byl zavázán jen tento manžel nebo společně s dlužníkem, a kdy tyto závazky budou v případě jejich přísudku vůči manželovi z majetku SJM vymožitelné (s omezením vylučujícím postih mzdy nebo jiných příjmů dlužníka).

SPOLEČNÉ ODDLUŽENÍ MANŽELŮ v režimu úpravy účinné od 1. 1. 2014

Protože původní právní úprava nevyhovovala náležitě situaci, kdy oba manželé hodlají řešit svůj úpadek oddlužením, byl s účinností od 1. 1. 2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) zakotven institut společného návrhu manželů na povolení oddlužení manželů, a to prostřednictvím § 394a IZ.

Jestliže tohoto institutu nevyužijí a jen jeden z manželů ve svém samostatném insolvenčním řízení podá návrh na povolení oddlužení, pak

- tuto jeho insolvenční věc v důsledku § 83a IZ (zakazujícího spojení věcí různých dlužníků) nelze spojit s případnou insolvenční věcí manžela, jež by byla (s návrhem řešení jeho úpadku oddlužením) zahájena později, tj. tehdy jsou nadále samostatně vedena insolvenční řízení (věci) každého manžela (dlužníka) a v nich pak jsou pochopitelně jen ve vztahu k danému dlužníku řešeny podmínky přípustnosti jeho oddlužení - subjektivní přípustnost oddlužení podle § 389 IZ [část 9.2.1 ad A)] a objektivní přípustnosti oddlužení podle § 395 IZ (část 9.3.1) a jen ve vztahu k dlužníku (manželu), jehož oddlužení bylo splněno, může být přiznáno osvobození od zbytku dluhů podle § 414 a násl. IZ (část 9.6.2),

- v jeho insolvenčním řízení přitom nemohou být úspěšně uplatněny případné závazky, jež náležejí do SJM a jichž ovšem tento manžel není obligačním dlužníkem – viz závěry vyjádřené shora pod heslem "související judikatura",

Tento společný návrh na povolení oddlužení dle § 394a IZ – aby byl včasný - manželé musejí

• spojit se svým (společným) insolvenčním návrhem (ve smyslu § 390 odst. 1 věty prvé IZ),

• popř. v insolvenčním řízení zahájeném (vůči jednomu z nich) na základě insolvenčního návrhu věřitele podat nejpozději do 30 dnů ode dne doručení tohoto návrhu ve smyslu § 390 odst. 1 věty druhé 1 IZ [část 9.2.1 ad B)], kdy s tímto návrhem pak ovšem (z povahy věci) oba musejí spojit i svůj společný insolvenční návrh, neboť domáhají-li se řešení svého úpadku společným oddlužením v režimu § 394a IZ, pak se také oba musejí dovolávat svého úpadku (který insolvenční soud posuzuje zásadně společně ve vztahu k oběma manželům) – k tomu viz další výklad.

Jestliže insolvenční řízení jednoho z manželů (jako dlužníka) bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele a tomuto manželu uplyne marně 30denní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení stanovená v § 390 odst. 1 větě druhé IZ [viz část 9.2.1, pasáž ad B)], dotčený manžel přestal být osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu prvé věty § 394a odst. 1 IZa pro společný návrh tohoto a druhého manžela již nejsou dány podmínky.

K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSCB 41 INS 26161/2014, 1 VSPH 2257/2015-A-27 ze dne 11. 1. 2016, z něhož citujeme:

"Z obsahu spisu plyne, že dne 25. 9. 2014 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele. Usnesením ze dne 29. 9. 2014 (A-5) byl dlužník mimo jiné poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení včetně možnosti podat jej jako společný návrh manželů. Usnesení ze dne 29. 9. 2014 bylo dlužníku doručeno dne 13. 10. 2014, uplynutím lhůty 10 dnů v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř., dne 14. 10. 2014 mu bylo vloženo do domovní schránky. Až dne 18. 11. 2014 podal dlužník k poštovní přepravě společný návrh na povolení oddlužení se svojí manželkou, přičemž posledním dnem, kdy mohl podat návrh na povolení oddlužení, byla středa 12. 11. 2014.

Odvolací soud má za to, že pokud dlužník podal před vydáním napadeného usnesení (A-22) spolu s manželkou vlastní insolvenční návrh, nemůže již ani on brojit proti zjištěnému úpadku, jehož zjištění se domáhal, protože jeho insolvenčnímu návrhu bylo vyhověno. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení jako právní jednání dlužníka a jeho manželky představovalo projev vůle dlužníka, aby bylo v jeho věci zahájeno insolvenční řízení a rozhodnuto o jeho úpadku, a proto proti takovému rozhodnutí, jímž insolvenční soud vyhověl tomuto požadavku dlužníka i navrhujícího věřitele, není ve smyslu § 141 odst. 1 věty první IZ odvolání přípustné. Odvolací soud veden tímto stanoviskem tedy odvolání dlužníka proti bodu I. výroku napadeného usnesení (zjištění úpadku) odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

Jestliže dlužník včas nepodal návrh na povolení oddlužení ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu navrhovatele-věřitele, což ostatně v odvolání nezpochybnil, nemůže zmeškání lhůty k podání odvolání zhojit tím, že následně podá návrh na povolení oddlužení spolu s manželkou. Úvaha dlužníka spočívající na závěru, že pokud jeho manželce bylo povoleno oddlužení (stalo se tak usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2015, č. j. KSCB 41 INS 19117/2015-A-15), vztahuje se režim oddlužení i na něj, evidentně přehlíží to, co insolvenční zákon jako podmínku společného oddlužení manželů stanoví v první větě prvního odstavce § 394a, totiž že společný návrh na povolení oddlužení mohou podat jen ti manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou takový návrh podat. V souzené věci ovšem uplynutím zákonné třicetidenní lhůty dlužníku byla takovou osobou jen M. B."

Také na podání společného návrhu manželů podaného dle § 394a IZ se vztahuje

• speciální úprava § 390a IZ zavedená s účinností od 1.1.2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.), ze které plyne, že manželé mohou sami podat společný návrh na povolení oddlužení a s ním spojený insolvenční návrh (§ 390 odst. 1 věta prvá IZ) jen pokud alespoň jeden z nich je fyzickou osobou uvedenou v § 390 odst. 2 písm. a) IZ, (má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce), jinak za ně - v jejich zastoupení - musí návrh - oba návrhy – podat některá z osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ

– k tomu viz podrobný výklad v části 9.2.1.1,

• speciální úprava § 80a IZzavedená s účinností od 1.7.2017, ze které plyne, že pokud alespoň jeden z manželů podléhá povinnosti elektronické komunikace dle uvedeného ustanovení, anebo za ně návrh podala některá z osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, musí být jejich společný návrh na povolení oddlužení a s ním spojený insolvenční návrh - vč. příloh - učiněn elektronickým způsobem dle § 80a odst. 1 IZ

– k tomu viz podrobný výklad viz Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad A),

• ostatní úprava týkající se požadavků formy návrhu (povinný předepsaný formulář) a jeho povinných náležitostí co do obsahu a příloh

- k tomu viz podrobný výklad viz Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad B) a C).

Společný (včasný) návrh na povolení oddlužení (při respektování popsaného způsobu jeho podání) mohou manželé podat – bez ohledu na to, zda všechen jejich majetek a závazky náležejí do společného jmění manželů (SJM), či nikoli – jen za podmínky, že:

a) jsou manželi ke dni, kdy jejich společný návrh na povolení oddlužení došel insolvenčnímu soudu

b) každý z nich samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, tj. každý z nich splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení podle § 389 IZ [část 9.2.1 ad A)] a objektivní přípustnosti oddlužení stanovené v § 395 IZ (část 9.3.1);

Podle § 394a odst. 2 (ve znění účinném od 1.7.2017) přitom manželé musejí v návrhu oba výslovně prohlásit, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely (pro případ) schválení oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy manželů u tohoto prohlášení musejí být úředně ověřeny. K právnímu významu tohoto prohlášení viz související výklad níže pod heslem "fikce přináležitosti veškerého majetku manželů do SJM"". Uvedené prohlášení manželů podle zákonné dikce zjevně má představovat povinnou obsahovou náležitost (součást) jejich společného návrhu na povolení oddlužení, ovšem příslušná vyhláška č. 191/2017 Sb. a formulář návrhu na povolení oddlužení počítají s předmětným prohlášením manželů jako s přílohou společného návrhu manželů [viz část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad B) a C)].

Podle § 215ia odst. 1 až 5 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, společný návrh na povolení oddlužení podaný podle § 394a IZ insolvenční soud zapíše pod jednu spisovou značku a pro manžele vede jeden insolvenční spis. Podají-li manželé společný návrh na povolení oddlužení spojený s jejich společným insolvenčním návrhem, jde o jejich jedinou společnou insolvenční věc – viz další výklad. Veškerá podání včetně přihlášek pohledávek se zakládají pod jednu spisovou značku, i když směřují pouze vůči jednomu z manželů.

Podá-li věřitel insolvenční návrh, který směřuje:

• - vůči dlužníkům, kteří jsou manželi, pak se následný společný návrh manželů na povolení oddlužení zapíše ke spisové značce, která má nižší běžné číslo rejstříku; následně se v informačním systému insolvenčního rejstříku vyznačí vzájemná souvislost spisů a spis se dále povede pod jednou spisovou značkou,
• - vůči jednomu z manželů, pak se následný společný návrh manželů na povolení oddlužení založí k již zahájenému insolvenčnímu řízení, ve kterém se vydá druhá vyhláška o zahájení insolvenčního řízení a řízení se dále povede pod jednou spisovou značkou.

Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení (spojený s jejich společným insolvenčním návrhem), mají v insolvenčním řízení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, a to nikoli již jen po dobu trvání o řízení jejich společném návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení, nýbrž – změnou provedenou v § 394a odst. 3 IZ s účinností od 1.7.2017 - po celou dobu trvání jejich (společného) insolvenčního řízení. K postavení manželů co nerozlučných společníků viz níže.

Podáním společného návrhu manželů na povolení oddlužení spojeného s jejich společným insolvenčním návrhem je ve smyslu uvedeného zahájena a vedena jediná insolvenční věc manželů (co jediného dlužníka). Z toho také plyne, že mohou mít jen jednoho zmocněnce pověřeného jejich zastupováním v daném insolvenčním řízení.

V takovémto právním režimu věci pak věřitelé mohou přihlásit své pohledávky za dlužníky - manžely do jejich (jediného) insolvenčního řízení bez rozlišení, zda v hmotněprávní rovině jde o závazek (dluh) jen jednoho z těchto manželů (dlužníků), tedy i v případě, že obligačním dlužníkem je pouze jeden z manželů (že jde o jeho individuální závazek), přičemž k uspokojení pohledávek věřitelů – bez ohledu na to, zda jde o výlučný závazek jen jednoho z manželů- lze zásadně užít veškerého majetku dlužníků-manželů, který (včetně výlučného majetku majetku jednoho z nich) je pro ten účel považován za majetek v jejich SJM (viz § 394a odst. 2 IZ, ve znění účinném od 1.6.2019, a výklad níže pod heslem "fikce přináležitosti veškerého majetku manželů do SJM"). V tom tedy (mimo jiné) spočívá zásadní rozdíl oproti insolvenčnímu řízení (oddlužení) vedenému samostatně jen ohledně jednoho z manželů, do kterého – jak vysvětleno v závěru úvodní pasáže této části - nemůže věřitel přihlásit pohledávku, ohledně níž je obligačním dlužníkem pouze druhý manžel, i kdyby tomu odpovídající závazek tvořil společné jmění manželů.

Uvedený právní režim založený pro manžele (dlužníky) jejich podaným společným návrhem podle § 394a IZ platí (trvá) i pro případ, že by jejich manželství v pozdějším průběhu insolvenčního řízení zaniklo rozvodem a tak přestali být manžely, jak plyne též z následujícího judikátu.

V usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 70 INS 9359/2014, 2 VSPH 1000/2019-B-177 ze dne 31.7.2019 jsou podána shrnující vysvětlení ohledně režimu společného oddlužení manželů, a v té souvislosti též k tomu, že se tu od počátku jedná o jediné insolvenční řízení dlužníků vedené o jejich jediné insolvenční věci (pro oba společně, nerozlučně), a proto nelze uvažovat o rozdělení (rozpojení) této jedné insolvenční věci na dvě věci, tj. o vyloučení věci dlužníka či věci dlužnice k samostatnému řízení (citace z odůvodnění):

"Podle obsahu spisu dlužníci - manželé podali soudu prvního stupně dne 3. 4. 2014 (A-1) společný insolvenční návrh spojený s jejich společným návrhem na povolení oddlužení dle ust. § 394a IZ (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014). V takto zahájeném společném insolvenčním řízení pak manželé podle § 394a odst. 3 IZ – i kdyby jejich manželství později zaniklo rozvodem a tak přestali být manžely - mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (s účinností od 1. 7. 2017 již nikoli jen po dobu trvání řízení o jejich společném návrhu a trvání účinků oddlužení, nýbrž po celou dobu trvání jejich společného insolvenčního řízení), což mimo jiné znamená, že v tomto řízení příslušné procesní úkony ve věci může vykonat jen jeden z manželů, ale platí (jsou závazné) i pro druhého manžela, a že přitom mohou mít jen jediného zmocněnce pověřeného jejich procesním zastupováním. Na základě připojeného prohlášení manželů dle § 394a odst. 2 IZ pak (pro účely oddlužení provedeného pouze nebo také zpeněžením majetkové podstaty) platí nevyvratitelná právní domněnka, že všechen jejich majetek (i případný výlučný) náleží do jejich společného jmění manželů [které se tak pro daný účel rozšiřuje o další (individuální) majetek určený k uspokojení dluhů obou manželů a skutečná povaha závazků se nezjišťuje]. V insolvenčním řízení zahájeném na základě společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení jejich oddlužení dle § 394a IZ tudíž nedochází ani k objektivní kumulaci (předmětem řízení není více různých nároků), ani k subjektivní kumulaci (společní navrhovatelé – manželé nejsou v postavení samostatných společníků), takže předmětný návrh manželů v sobě nespojuje více věcí. Od počátku se tak jedná o jediné insolvenční řízení dlužníků vedené o jejich jediné insolvenční věci (pro oba společně, nerozlučně). Proto nelze uvažovat o rozdělení (rozpojení) této jedné insolvenční věci na dvě věci, tj. o vyloučení věci dlužníka či věci dlužnice k samostatnému řízení. Ve smyslu § 112 odst. 2 OSŘ. jen u věcí spojených (návrhem samým nebo rozhodnutím soudu) ke společnému řízení, což ale není daný případ, lze vyloučit některou z těchto věcí k samostatnému řízení. Z toho plyne, že ani v případě zániku účinků oddlužení (jeho neschválení či zrušení) nemůže být takovéto společné insolvenční řízení – jestliže nedojde k jeho zastavení - dokončeno jinak, než jeho trváním jako jediného (nerozlučného) řízení dlužníků - manželů s jejich společným konkursem, jedinou majetkovou podstatou a setrváním jediného (původního) insolvenčního správce."

Na procesní postavení manželů co nerozlučných společníků se přiměřeně (§ 7 IZ) použije úprava § 91 odst. 2 OSŘ. Z povahy nerozlučného společenství totiž vyplývá, že úkony jednoho ze společníků prospívají ostatním a současně všechny společníky zavazují. Z nečinnosti nerozlučných společníků vyplývají následky jen tehdy, nevykonal–li nikdo z nich potřebný úkon. To pro poměry insolvenčního řízení vedeného na základě společného návrhu manželů znamená, že příslušné procesní úkony – směřující ku prospěchu jejich společné věci, v jejich společný prospěch (včetně podání řádných a mimořádných opravných prostředků) - může vykonat jen jeden z manželů, ale platí (jsou závazné) i pro druhého manžela; u ostatních úkonů se uplatňuje zásada jednomyslnosti.

V dané souvislosti poukazujeme na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 78/2017 ze dne 30. 4. 2019, uveřejněné pod č. 27/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož plynou následující závěry:

Podají-li manželé (dlužníci) společný insolvenční návrh a vezme-li jeden z těchto manželů insolvenční návrh zpět ještě před rozhodnutím o úpadku nebo předtím, než jiné rozhodnutí o (společném) insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud ve vztahu k tomuto manželu zastaví insolvenční řízení; souhlas druhého manžela (druhého insolvenčního navrhovatele) s takovým zpětvzetím se nevyžaduje bez zřetele k tomu, že manželé spojili s insolvenčním návrhem i společný návrh manželů na povolení oddlužení (k tomu viz část 4.5.1.5).

Pravidlo vyjádřené v § 394a odst. 3 IZ, podle kterého mají manželé "postavení nerozlučných společníků" po dobu trvání insolvenčního řízení o návrhu na povolení oddlužení /Pozn. s účinností od 1.7.2017 po celou dobu insolvenčního řízení/ , se nevztahuje na procesní úkon, směřující nikoli k tomu, aby insolvenční řízení o návrhu na povolení oddlužení trvalo, nýbrž k tomu, aby ohledně jednoho z těchto manželů účinky návrhu na povolení oddlužení pominuly (skončily). Ve vztahu k tomuto dispozitivnímu úkonu má proto každý z manželů (ve vztahu k sobě) postavení samostatného společníka. Jinak řečeno, podají-li manželé (dlužníci) společný návrh manželů na povolení oddlužení (§ 394a odst. 3 IZ), nevyžaduje se k tomu, aby jeden z těchto manželů vzal za sebe takový návrh účinně zpět, souhlas druhého manžela.

K tomu citujeme z odůvodnění:

"Pro posouzení, zda jde o samostatné nebo nerozlučné společenství, je rozhodná povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva; tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníku, jde o nerozlučné společenství. V nerozlučném společenství je důležité rozlišit, které z úkonů smí učinit každý z nich sám a které musí vykonat společně. Platí v tomto směru, že každý ze společníků smí vykonat to, co je - uvažováno z pohledu zájmu všech nerozlučných společníků na výsledku řízení - na prospěch jejich právu nebo společné povinnosti, a že u ostatních úkonů se uplatňuje zásada jednomyslnosti (srov. Drápal, L. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 - 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 591).

Závěry formulované výše k rozlišení úkonů, které mohou společníci v nerozlučném společenství činit samostatně, jsou nepochybně uplatnitelné i v insolvenčním řízení. V tomto směru dovolatelka výstižně argumentuje tím, že právní úprava (§ 394a odst. 1 IZ) umožňuje, aby návrh na povolení oddlužení podal jen jeden z manželů. Není tedy vyloučeno, aby každý z manželů podal samostatně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a insolvenční řízení bylo vedeno vůči každému z manželů zvlášť.

Při úvaze, zda úkony zpětvzetí insolvenčního návrhu a zpětvzetí společného návrhu manželů na povolení oddlužení musí učinit oba manželé, je třeba přihlédnout ke specifickým aspektům insolvenčního řízení (danými jeho jednotlivými fázemi) a také k důsledkům, které z těchto dispozitivních úkonů plynou pro právní poměry obou manželů.

V poměrech dané věci je zřejmé, že zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení dovolatelkou nezakládá ani žádnou překážku pro další postup (a rozhodování insolvenčního soudu) v insolvenčním řízení vedeném ve věci manžela dovolatelky.

Smyslem úpravy obsažené v § 394a odst. 3 IZje zejména poskytnout věřitelům možnost přihlásit si své pohledávky za dlužníky - manžely do jednoho insolvenčního řízení bez rozlišení, zda v hmotněprávní rovině jde o závazek (dluh) jen jednoho z těchto manželů (dlužníků).

Smysl úpravy obsažené v § 394a odst. 3 IZ, jak je popsán v předchozím odstavci, se promítá i ve způsobu, jakým je předmětné ustanovení formulováno. Obrat, podle kterého manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, "mají (...) postavení nerozlučných společníků" naznačuje volnější vazbu, než kdyby o stejných osobách bylo řečeno, že nerozlučnými společníky "jsou". Nadto nelze pominout, že postavení nerozlučných společníků mají takoví manželé jen po dobu trvání insolvenčního řízení o návrhu na povolení oddlužení a po dobu trvání účinků oddlužení.

Ustanovení § 394a IZ tedy v žádné své části neřeší (nezakládá) nerozlučné společenství manželů ve vztahu ke společně podanému insolvenčnímu návrhu. Jak rovněž plyne z výše řečeného, skutečnost, že se společně podaným insolvenčním návrhem je spojen i společný návrh manželů (dlužníků) na povolení oddlužení nezakládá (u vědomí, že jde o dva odlišné procesní úkony) žádný důvod posuzovat zpětvzetí insolvenčního návrhu podle procesních pravidel upravujících (až) návrh na povolení oddlužení. Na otázku, jak postupovat, je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, jednoznačně odpovídá ustanovení § 130 odst. 2 IZ (tak, že insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět); pro společný insolvenční návrh manželů insolvenční zákon žádnou odchylku od tohoto pravidla neupravuje.

Jinak řečeno, podají-li manželé (dlužníci) společný insolvenční návrh a vezme-li jeden z těchto manželů insolvenční návrh zpět ještě před rozhodnutím o úpadku nebo předtím, než jiné rozhodnutí o (společném) insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud ve vztahu k tomuto manželu zastaví insolvenční řízení; souhlas druhého manžela (druhého insolvenčního navrhovatele) s takovým zpětvzetím se nevyžaduje bez zřetele k tomu, že manželé spojili s insolvenčním návrhem i společný návrh manželů na povolení oddlužení.

V rovině procesního úkonu, o kterém oba soudy rozhodovaly (zpětvzetí insolvenčního návrhu), tedy napadené rozhodnutí zjevně neobstojí.

Zbývá dodat, že napadené rozhodnutí by neobstálo, ani kdyby rozhodovalo o zpětvzetí společného návrhu manželů na povolení oddlužení jedním z nich (což je obsah procesního úkonu…