Ing. Pavel Novák
V tomto textu se budeme zabývat otázkou daňové uznatelnosti výdajů spolupracujících osob. Jedná se o spolupracující osobu, tak jak ji pro účely daně z příjmů fyzických osob definuje § 13 ZDP. Dle tohoto ustanovení je možno na spolupracující osobu (osoby) rozdělovat zdanitelné příjmy a daňové výdaje při dodržení určitých pravidel.
NahoruPrávní úprava
-
zákon o daních z příjmů (dále ZDP), zejména § 13 ZDP, § 21e odst. 3 až 4 ZDP, § 24 odst. 2 písm. k) ZDP
-
§ 700 až § 707 NOZ
-
pokyn GFŘ č. D-22, zejména odstavec "k § 13"
NahoruDefinice spolupracující osoby
Pro účely daně z příjmů fyzických osob je v § 13 ZDP vytvořena definice tzv. spolupracující osoby. Obecně lze říci, že spolupracující osobou se může stát:
-
spolupracující manžel nebo
-
spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti nebo
-
člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.
Pojem společně hospodařící domácnost určuje ustanovení § 21e ZDP tak, že společně hospodařící domácnost je společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Musí tedy jít o spotřební společenství, neboť jinak by osoby neuhrazovaly společné náklady na své potřeby.
Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu (nemusí žít s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti).
NahoruZpůsob rozdělení na spolupracující osobu
Podle § 13 ZDP lze na spolupracující osobu (či osoby) rozdělovat příjmy ze samostatné činnosti s výjimkou podílů společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku (§ 7 ZDP):
-
příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
-
příjmy ze živnostenského podnikání,
-
příjmy z jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění,
-
příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
-
příjmy z výkonu nezávislého povolání,
-
příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.
Ustanovení § 13 odst. 1 ZDP vymezuje v podstatě tři základní typy spolupracujících osob:
-
manžela (manželku),
-
ostatní osoby žijící ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem (např. druh, družka, děti či rodiče),
-
člena rodiny zúčastněného na provozu rodinného závodu.
Podle § 21e ZDP platí, že se pro účely daní z příjmů rozumí manželem (manželkou) také partner podle zákona upravujícího registrované partnerství. Pro další výklad je vhodné rozdělit v souladu s § 13 odst. 2 a 3 ZDP způsob rozdělování na spolupracující osobu na tyto základní formy:
a) spolupráce pouze manžela (manželky) po celé zdaňovací období či jeho část
V takovém případě se příjmy a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více než 50 %; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše:
Podnikatel A dosáhl za uplynulý rok zdanitelných příjmů ve výši 2 000 000 Kč a daňových výdajů ve výši 1 500 000 Kč. Celý rok vykonával činnost za spolupráce manželky. Po skončení roku se rozhodl, že ve smyslu § 13 odst. 3 ZDP převede na manželku příjmy a výdaje v podílu 50 %. Spolupracující manželka tedy ve svém přiznání k dani z příjmů uvedla v rámci příjmů podle § 7 ZDP příjmy ve výši 1 000 000 Kč a výdaje ve výši 750 000 Kč. Vzhledem k tomu, že neměla žádné jiné zdanitelné příjmy ze samostatné činnosti, vykázala dílčí základ daně podle § 7 ZDP ve výši 250 000 Kč.
Podnikatel B dosáhl za uplynulý rok zdanitelných příjmů také (stejně jako podnikatel A v předchozím příkladu) ve výši 2 000 000 Kč a daňové výdaje činily 1 500 000 Kč. Spolupráce manželky byla vykonávána ovšem jen v období únor až květen, tj. po dobu 4 měsíců. Na konci roku se rozhodl, že ve smyslu § 13 odst. 3 ZDP převede na manželku příjmy a výdaje v podílu 50 %. Na spolupracující manželku by tedy měl převést příjmy ve výši 1 000 000 Kč a výdaje ve výši 750 000 Kč, tedy základ daně ve výši 250 000 Kč. Dle bodu 2 § 13 odst. 3 písm. b) ZDP je ovšem možné rozdělit na manželku za každý měsíc spolupráce příjmy po odpočtu výdajů (tedy daňový základ) maximálně ve výši 45 000 Kč. Za 4 měsíce tedy maximálně 180 000 Kč. Spolupracující manželka tedy ve svém přiznání k dani z příjmů může jako jeden z druhů příjmů z podnikání uplatnit příjmy pouze ve výši 720 000 Kč a výdaje ve výši 540 000 Kč, tedy základ daně ve výši 180 000 Kč.
b) spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem
V tomto případě se příjmy dosažené ze samostatné činnosti rozdělují na spolupracující osoby tak, aby jejich podíl na společných příjmech a výdajích činil v úhrnu nejvýše 30 %; přitom částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše:
U spolupracujícího manžela (manželky) a dalších spolupracujících osob musí být přitom výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná.
Podnikatel C dosáhl za uplynulý rok zdanitelných příjmů také (stejně jako podnikatel A v předchozím příkladu) ve výši 2 000 000 Kč a jeho daňové výdaje činily 1 500 000 Kč. Celý rok vykonával činnost za spolupráce manželky a syna, který s ním žije ve společně hospodařící domácnosti.
Na konci roku se rozhodl, že ve smyslu § 13 odst. 2 ZDP převede na spolupracující manželku a syna příjmy a výdaje v podílu 30 %. Na spolupracující osoby tedy převádí příjmy ve výši 600 000 Kč a výdaje ve výši 450 000 Kč.
Dle § 13 odst. 2 ZDP je podíl na společných příjmech a výdajích u obou spolupracujících osob stejný. Tato věta činí v praxi problém, neboť je někdy vykládána nesprávně v tom smyslu, že všechny spolupracující osoby musejí vykázat stejnou výši příjmů a výdajů, a tedy i stejný dílčí základ daně přebírající od osoby hlavní.
Varianta I.
Tato varianta je možná, ale není povinná.
Spolupracující manželka i spolupracující syn ve svém přiznání k dani z příjmů uvedou jako jeden z druhů příjmů z podnikání příjmy ve výši 300 000 Kč a výdaje ve výši 225 000 Kč, tedy základ daně ve výši 75 000 Kč.
Varianta II.
Vzhledem ke skutečnosti, že manželka věnovala spolupráci s manželem více času než syn, rozhodl se manžel rozdělit své příjmy a výdaje na spolupracující osoby v poměru 20 % na manželku a 10 % na syna.
Manželka ve svém daňovém přiznání uvede příjmy od osoby hlavní ve výši 400 000 Kč a výdaje ve výši 300 000 Kč, tj. dílčí základ daně 100 000 Kč.
Syn ve svém daňovém přiznání uvede příjmy od osoby…
