Stravné

Příklad 1 – dvě cesty v jednom dni

Zaměstnanec v průběhu kalendářního dne na základě příkazu nadřízeného pracovníka odjel z místa svého pravidelného pracoviště v 8.00 hod. vykonat práci do jiného místa a zpět se vrátil v 13.10 hod. Tentýž den odjel z pravidelného pracoviště vykonat práci do jiného místa ještě ve 14.20 hod. a zpět se vrátil v 19.40 hod. Jak vysoké stravné mu přísluší?

Zaměstnanec v tomto kalendářním dni vykonal dvě samostatné pracovní cesty. Za první cestu trvající 5 hod. a 10 min. mu přísluší podle vnitřní směrnice stravné např. 140 Kč a za druhou pracovní cestu trvající 5 hod. 20 min. také 140 Kč. Sčítat doby trvání jednotlivých pracovních cest je nesprávné.

Příklad 2 – dvoudenní pracovní cesta (cesta přes noc)

Na jak vysoké stravné má zaměstnanec nárok, když jeho pracovní cesta trvala od 13.00 hod. do 4.00 hod. ráno druhý den?

Podle ustanovení § 163 odst. 4 ZP se, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, upustí od odděleného posuzování doby trvání tuzemské pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů. Vzhledem k tomu je nutno vypočíst stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní cesty. Pokud zaměstnavatel podle vnitřní směrnice poskytuje např. při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin stravné ve výši 140 Kč, při pracovní cestě trvající více než 12 hodin až 18 hodin ve výši 220 Kč a při cestě trvající déle než 18 hodin ve výši 330 Kč, stanoví se stravné, které zaměstnanci v uvedeném případě přísluší takto:

• za dobu trvání pracovní cesty první den 11 hod. činí stravné 140 Kč, za 4 hod. druhý den stravné nepřísluší,

• za celkovou dobu trvání pracovní cesty 11 + 4 = 15 hod. činí stravné 220 Kč.

Vzhledem k uvedenému přísluší zaměstnanci stravné ve výši 220 Kč.

Příklad 3 – pracovní cesta ve dvou dnech

Na jak vysoké stravné má zaměstnanec nárok, když jeho pracovní cesta trvala od 7.00 hod. prvního dne do 16.00 hod. druhého dne?

Tak jako v předchozím příkladu je nutno vypočíst stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání pracovní cesty. Jde-li o stejného zaměstnavatele, bude podle vnitřní směrnice stravné činit:

• za dobu trvání pracovní cesty první den 17 hod. činí stravné 220 Kč a za 16 hod. druhého dne 220 Kč, tj. celkem za pracovní cestu 440 Kč,

• za celkovou dobu trvání pracovní cesty 17 + 16 = 33 hod., tj. více než 18 hod., činí stravné 330 Kč.

Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné počítané za každý den této pracovní cesty odděleně, tj. celkem 440 Kč.

Příklad 4 – ubytování a strava samostatně

Zaměstnanec předložil vyúčtování pracovní cesty, přičemž na dokladu o ubytování bylo uvedeno:

• ubytování 1 100 Kč,

• večeře 220 Kč,

• místní poplatek 25 Kč,

• celkem 1 345 Kč.

Jaké stravné v tomto případě přísluší zaměstnanci?

Z uvedeného dokladu je jednoznačně zřejmé, že večeře nebyla nedílnou součástí ubytování. Proto lze zaměstnanci proplatit pouze ubytování a místní poplatek, tj. 1 125 Kč. Hodnota stravy, tj. 220 Kč, by neměla být proplacena, protože není nedílnou součástí ubytování. Nejde o případ bezplatného poskytnutí jídla a zaměstnanci přísluší podle doby trvání pracovní cesty stravné nesnížené. Jestliže ale zaměstnavatel zaměstnanci hodnotu večeře uhradí, musí mu stravné snížit a uhrazenou částku řešit správně daňově.

Příklad 5 – stravné a bezplatné jídlo

Pokud zaměstnanec odjede na pracovní cestu v 10.00 hod., vrátí se večer ve 21.00 hod. a byla mu na této cestě poskytnuta bezplatně strava (oběd a večeře), dostane ještě stravné (podle vnitřní směrnice 140 Kč) krácené o oběd a večeři, nebo nedostane nic, protože snídal doma a oběd a večeři obdržel bezplatně?

Stravné se při pracovní cestě neposkytuje na konkrétní snídani, oběd či večeři, ale jako náhrada zvýšených výdajů na stravování při pracovní cestě s tím, že v případě bezplatně poskytnutého jídla přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo charakteru snídaně, oběda či večeře, a to způsobem uvedeným zákoníkem práce v § 163 odst. 2 až 3 ZP, resp. § 176 odst. 3 až 4 ZP.

V uvedeném případě pracovní cesty, která trvala 11 hodin, tak zaměstnanci přísluší stravné podle vnitřní směrnice např. 140 Kč snížené ve státní a příspěvkové sféře o 70 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo.

Pokud by zaměstnavatel v podnikatelské sféře stanovil snížení stravného o menší procentní část, než o jakou musí snížit zaměstnanci stravné zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře (např. o 10 % za každé jídlo), pak by stravné po snížení za dvě bezplatně poskytnutá jídla (v uvedeném případě celkem o 20 %) ze 140 Kč činilo 112 Kč a zaměstnavatel by podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP musel zaměstnanci přidanit rozdíl proti stravnému, jež za stejných podmínek přísluší zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře. Protože takovému zaměstnanci za stejných podmínek podle § 176 odst. 4 ZP stravné nepřísluší, musel by zaměstnavatel v podnikatelské sféře při uvedeném postupu přidanit částku 112 Kč a stejnou částku zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Příklad 6 – nižší snížení stravného

Zaměstnanec na tuzemské pracovní cestě, která trvala 14 hodin, obdržel bezplatně oběd. Jak se bude postupovat v případě, kdy zaměstnavatel stanovil snížení stravného za jedno jídlo o 10 %, když poskytuje stravné ve výši 200 Kč?

V uvedeném případě přísluší zaměstnanci stravné 200 Kč snížené o 10 %, tj.  180 Kč. Protože ale zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře přísluší za stejných podmínek stravné 200 Kč snížené o 35 %, tj. 130 Kč, musí zaměstnavatel rozdíl, tj. 180 – 130 = 50 Kč, zaměstnanci přidanit ke mzdě a stejnou částku zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Příklad 7 – tuzemské stravné při zahraniční pracovní cestě

Zaměstnanec odjel v pondělí na Slovensko a vracel se v úterý. Na území ČR strávil v autě při cestě tam 3 hodiny a při cestě zpět také 3 hodiny, což je celkem více než 5 hodin. Má při vyúčtování zahraniční pracovní cesty právo také na tuzemské stravné? Sčítá se doba cesty v České republice za oba dny i při dvoudenní zahraniční cestě?

Za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty přísluší zaměstnanci tuzemské stravné. Vyplývá to z § 166 odst. 1 ZP. Od 1. ledna 2012 se ale při zjištění jeho výše již nepoužije ustanovení § 163 odst. 4 ZP, jež upravuje postup při stanovení tuzemského stravného při pracovních cestách spadajících do dvou kalendářních dnů. Za dobu strávenou na uvedené zahraniční pracovní cestě v tuzemsku tak zaměstnanci přísluší stravné podle § 163 odst. 1 snížené za případně bezplatně poskytnuté jídlo v tuzemsku podle § 163 odst. 2, odst. 3 ZP, resp. ve státní…