Stravování u poplatníků vedoucích daňovou evidenci

Při posuzování problematiky stravování zaměstnanců řešíme zejména dvě otázky:

Právě těmto otázkám se v následujícím textu budeme věnovat. Pokud jde o zúčtování, zaměříme se (jak již z názvu tohoto textu plyne) na podnikatele vedoucí daňovou evidenci. Zmíníme i problematiku DPH či otázku souběhu stravného a příspěvku na stravování. V závěru se věnujeme i otázce režimu home office ve vztahu k příspěvku na stravování.

Stravování zaměstnance podle zákoníku práce

Podle ustanovení § 236 ZP je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. S tím souvisí i skutečnost, že poskytování stravenek zaměstnancům (nepeněžní příspěvek na stravování) nebo poskytování stravenkového paušálu (peněžitý příspěvek na stravování) je fakultativním plněním zaměstnavatele, které vyplývá z jeho vlastního rozhodnutí.

Poskytování stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, pokud tyto záležitosti nejsou upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem. V extrémní situaci může zaměstnavatel krýt veškeré výdaje spojené se zajištěním závodního stravování.

Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů, anebo může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele, resp. jako nedaňový výdaj zaměstnavatele.

Cenově zvýhodněné stravování může být poskytováno podle zákoníku práce rovněž dalším třem skupinám zaměstnanců za podmínky, že je to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Jedná se o následující skupiny zaměstnanců:

K nejčastějším formám stravování zaměstnanců patřilo dosud poskytování stravenek zaměstnavatelem. Výše nominální hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Rovněž tak není zákonem stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka poskytována zaměstnancům. Může dojít i k situaci, že stravenka je zaměstnancům poskytována zcela bezplatně. Poskytnutou stravenku může zaměstnanec použít nejen k zakoupení hlavního jídla (obědu) ve veřejném stravovacím zařízení, ale velmi často zaměstnanec libovolně dle svého uvážení stravenkou platí nákup v prodejnách potravin, supermarketech apod., tedy všude tam, kde se dá stravenkou platit za příslušný nákup. Rozhodování o způsobu uplatnění poskytnuté stravenky je tedy výlučně na zaměstnanci.

S účinností od 1. 1. 2021 zavedl zákon č. 609/2020 Sb. ještě další formu podpory stravování zaměstnanců, a to peněžitý příspěvek na stravování, tzv. stravenkový paušál.

Podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena:

• hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Na osvobození od daně z příjmů u zaměstnance nemá vliv výše daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) vynaložených zaměstnavatelem na stravování, a rovněž tak výše poskytnutého příspěvku zaměstnavatele, a to ani v tom případě, kdyby zaměstnavatel poskytl svým zaměstnancům stravování zdarma. V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky, a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak na straně zaměstnanců je nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti v plné výši;

• peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem (§ 109 odst. 3 ZP), při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Limit stravného je upraven v § 176 odst. 1 písm. a) ZP a v každoročně vydávané vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Pro rok 2021 činí na základě vyhlášky č. 589/2020 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 108 Kč, takže horní limit peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnanci na jeho stravování osvobozený od daně z příjmů činí 108 Kč x 0,70 = 75,60 Kč. Do výše uvedeného limitu je tento peněžitý příspěvek na stravování osvobozen od daně z příjmů a nepodléhá tak ani zdravotnímu a sociálnímu pojištění. Část peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování se u zaměstnance zdaní jako příjem ze závislé činnosti a rovněž podléhá odvodu pojistného na zdravotní a sociální pojištění.

Vzhledem k tomu, že se výše uvedené ustanovení pro osvobození hodnoty stravování (nepeněžní plnění zaměstnavatele, peněžitý příspěvek zaměstnavatele) týká pouze zaměstnanců, netýká se toto osvobození důchodců jako bývalých zaměstnanců. Pokud tedy zaměstnavatel přispívá na stravování svým bývalým zaměstnancům – důchodcům, půjde u důchodce o nepeněžní (peněžitý) příjem, který však není součástí příjmů ze závislé činnosti (důchodce není v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli), ale o ostatní příjem důchodce podléhající zdanění podle § 10 ZDP.

Zákonem č. 609/2020 Sb. došlo v souvislosti se zavedením další formy podpory stravování zaměstnanců (peněžitý příspěvek na stravování) k dílčí úpravě ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 4, které se zabývá daňově uznatelnými výdaji (náklady) zaměstnavatele na stravování zaměstnanců. Za daňově uznatelné se považují výdaje (náklady) vynaložené na:

• provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin,

• nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, přičemž se u zaměstnavatele za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů považuje i poskytování stravenek,

• nebo peněžitý příspěvek na stravování (tedy daňově uznatelným je celá výše poskytnutého peněžitého příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na jeho stravování).

Příspěvek na stravování lze na straně zaměstnavatele uplatnit jako daňově uznatelný výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle § 88 odst. 4 ZP, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle § 176 odst. 1 písm. a) ZP. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.

Shrňme závěrem daňové řešení nepeněžního a peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem zaměstnancům na jejich stravování:

Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší tří hodin (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), nemá nárok na daňově uznatelný příspěvek zaměstnavatele na stravování. Na daňově uznatelný příspěvek není nárok ani v případě, že zaměstnanec konal pracovní cestu v trvání od 5 hodin v příslušném kalendářním dni, tj. v případě, že zaměstnanci přísluší stravné. Příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem na stravování důchodcům – bývalým zaměstnancům nebo zaměstnancům čerpajícím řádnou dovolenou nelze považovat za daňově uznatelný výdaj (náklad) na straně zaměstnavatele.

Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) ZP rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Pracovní doba je definována v § 78 odst. 1 písm. a) ZP jako doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

V bodě 15 pokynu GFŘ č. D-22 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce podle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 3 výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.

Za stravování provozované ve vlastním zařízení se pro účely ZDP považuje:

Jiní strávníci

V ZDP se neuvádí pro tento druh poskytování stravování daňové omezení výdajů, proto platí daňová účinnost těchto výdajů nejen pro stravování poskytované zaměstnancům, ale i při poskytování tohoto stravování důchodcům (bývalým zaměstnancům) či cizím strávníkům.

Spotřeba potravin

Výdaje vynaložené na potraviny spotřebované na zajištění stravování zaměstnanců jsou však daňově neuznatelné. Jejich úhrada je zajištěna buď zaměstnancem, nebo zčásti či úplně ze sociálního fondu či ze zisku zaměstnavatele po jeho zdanění.

DPH

Z hlediska DPH je poskytnutí stravování v závodní jídelně zdanitelným plněním, a to jako služba, která je zařazena v CZ-CPA v kódu 56 a která se do 30. 4. 2020 zdaňovala první sníženou sazbou DPH ve výši 15 % a s účinností od 1. 5. 2020 byla sazba změněna na výši 10 % na základě zákona č. 256/2019 Sb. přeřazením stravovacích služeb do druhé snížené sazby daně (příloha č. 2a). Je-li zaměstnavatel plátcem DPH, vypočte DPH na výstupu z částky, kterou mu hradí zaměstnanec. Zaměstnavatel bude při výpočtu DPH postupovat podle § 37 ZDPH. Takový zaměstnavatel má nárok na odpočet DPH na vstupu, a to jak z nakoupených potravin, tak z nákladů souvisejících s provozem kuchyně.

Základem daně je při uskutečňování zdanitelných plnění pro osoby v pracovněprávních nebo v jiných obdobných vztazích za ceny nižší než ceny obvyklé cena skutečně použitá.

Za stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů se považuje stravování smluvně zabezpečené zaměstnavatelem v jiném než vlastním stravovacím zařízení nebo ve vlastním zařízení, které je pronajaté na základě smlouvy o nájmu.

Půjde o tyto případy: