2.14.1
Vnitřní předpis zaměstnavatele o postupu při odškodňování pracovních úrazů
JUDr. Věra Bognárová
Vnitřní předpis zaměstnavatele o postupu při odškodňování pracovních úrazů
Zaměstnavatel ............................ (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČO)
zastoupený ............
V zájmu včasného a řádného uspokojování nároků zaměstnanců na náhradu škody vzniklou pracovním úrazem vydávám tento
vnitřní předpis o postupu při odškodňování pracovních úrazů.
1. Dojde-li k pracovnímu úrazu, oznámí poškozený zaměstnanec (je-li toho schopen) a zaměstnanec, který byl svědkem pracovního úrazu, nebo zaměstnanec, který se o pracovním úrazu dověděl, tuto skutečnost bezprostředně nadřízenému zaměstnanci poškozeného zaměstnance. Bezprostředně nadřízený zaměstnanec se přesvědčí, zda bylo poškozenému zaměstnanci poskytnuto lékařské ošetření, a pokud se tak nestalo, neprodleně je zajistí.
2. Pracovní úraz pověřený zaměstnanec zapíše do knihy úrazů (zpravidla bezprostředně nadřízený zaměstnanec nebo referent bezpečnosti práce).
3. Byla-li pracovním úrazem poškozenému zaměstnanci způsobena dočasná pracovní neschopnost delší než tři dny, vyhotoví pověřený zaměstnanec záznam o pracovním úrazu a předá jej poškozenému zaměstnanci.
4. Pověřený zaměstnanec vyšetří (objasní) příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance (pokud to jeho zdravotní stav dovoluje) a za účasti odborové organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a výsledky šetření předá příslušnému vedoucímu zaměstnanci k přijetí opatření proti opakování pracovního úrazu, vedoucímu zaměstnanci oprávněnému rozhodovat o výši náhrady škody způsobené zaměstnanci, a je-li u zaměstnavatele zřízena škodní komise (poradní orgán), též škodní komisi.
5. Vedoucí zaměstnanec oprávněný rozhodovat o výši náhrady škody způsobené zaměstnanci rozhodne (zpravidla na základě stanoviska škodní komise a odborných útvarů) o rozsahu a způsobu náhrady škody a projedná tyto skutečnosti s poškozeným zaměstnancem a odborovou organizací.
6. Vznikla-li zaměstnanci následkem pracovního úrazu škoda, kterou je zaměstnavatel povinen podle zákoníku práce uhradit, pověřený zaměstnanec bezodkladně oznámí příslušné organizační jednotce pojišťovny, u které je zaměstnavatel pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání pojištěn, že nastala škodní událost, vyjádří se k požadované náhradě a k její výši, případně zmocní pojišťovnu, aby za něho v této věci jednala. Pojišťovně poskytuje další potřebnou součinnost.
7. Při rozhodování o tom, zda vznikla povinnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem, musí zaměstnavatel posoudit zejména tyto skutečnosti:
-
zda jsou dány předpoklady vzniku povinnosti k úhradě,
-
zda nejsou dány důvody, pro které se zaměstnavatel může zcela nebo zčásti zprostit své povinnosti k náhradě škody;
-
výši náhrady škody – jednotlivé druhy náhrad, které přísluší poškozenému zaměstnanci nebo pozůstalým;
-
zda nedošlo k promlčení některého nároku;
-
zda nedošlo ke změně poměrů na straně poškozeného zaměstnance (v případě, že je náhrada již poskytována).
-
zda jde o úraz pracovní, tj. úraz, který vznikl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním;
-
zda zaměstnanci vznikla škoda (majetková újma);
-
zda vznik škody je v přímé příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem.
8. Tento vnitřní předpis nabývá účinnosti dnem .................
..................................................
razítko zaměstnavatele a podpis
jeho oprávněného zaměstnance
Komentář:
Zabezpečení zaměstnance pro případ újmy na zdraví při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání upravuje § 269 až § 275 ZP. Do doby nabytí účinnosti jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se podle § 365 ZP zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu řídí § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
Zaměstnavatel je podle § 269 odst. 1 ZP povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu jsou:
Pracovním úrazem je podle § 271k ZP poškození zdraví zaměstnance nebo smrt, ke kterým došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Pracovním úrazem však není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.
Plněním pracovních úkolů je především výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem (§ 273 ZP).
V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je také školení zaměstnanců zaměstnavatele organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti (§ 274 ZP).
Dojde-li k pracovnímu úrazu, je zaměstnavatel povinen objasnit příčiny a okolnosti tohoto úrazu, a to za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dále je povinen bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. Zaměstnavatel je také povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, při kterých došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo k úmrtí zaměstnance. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu je zaměstnavatel povinen předat poškozenému zaměstnanci a v případě smrtelného úrazu jeho rodinným příslušníkům. Kromě toho je zaměstnavatel povinen vést v knize úrazů evidenci o všech pracovních úrazech, tedy i těch, jimiž nebyla způsobena pracovní neschopnost, nebo v důsledku kterých pracovní neschopnost poškozeného zaměstnance trvala méně než tři kalendářní dny. Dále je zaměstnavatel povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím a přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. Způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, je v zákoníku práce zmocněna stanovit vláda nařízením, která tak učinila v nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění nařízení vlády č. 170/2014 Sb.
Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, za bolest a ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a za věcnou škodu. Nově od 1. 1. 2021 přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Náhrada se neposkytuje přímo zaměstnanci, ale osobám uvedeným v § 271f ZP, bude-li prokázáno zvlášť závažné ublížení na zdraví. Způsob a rozsah náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a zaměstnancem (§ 271r ZP).
Náhrada za ztrátu na výdělku se poskytuje jednak po dobu pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 ZP a plnou výší nemocenského), jednak po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu – tj. z důvodu pracovního úrazu). Náhradu za ztrátu na výdělku zaměstnavatel poškozenému zaměstnanci vyplácí pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.
Náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnavatel na základě bodového ohodnocení lékaře jednorázově. Právo na tuto náhradu smrtí zaměstnance nezaniká, neboť podle § 328 ZP peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají a žádná výjimka zde není uvedena.
Náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu věcné škody zaměstnavatel poskytuje poškozenému zaměstnanci nebo tomu, kdo náklady na léčení vynaložil na základě předložení dokladů o výši těchto nákladů a škod (§ 271d a § 271e ZP).
V případě, že zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemřel, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své povinnosti škodu uhradit poskytnout:
-
náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením – přísluší tomu, kdo je vynaložil (§ 271g ZP).
-
náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s pohřbem – přísluší tomu, kdo je vynaložil. Od 1. 1. 2021 je nově upravena výše, do které náhrady přísluší: náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří…