dnes je 21.12.2024

Input:

Vnitřní předpis zaměstnavatele upravující vyslání na pracovní cesty

18.2.2022, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

2.7.7
Vnitřní předpis zaměstnavatele upravující vyslání na pracovní cesty

JUDr. Věra Bognárová

Vzor

Vnitřní předpis upravující vysílání na pracovní cesty

Zaměstnavatel ................................................ (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČO)

zastoupený ................

vydává tento

vnitřní předpis upravující vysílání na pracovní cesty.

  1. Tento předpis stanoví postup zaměstnavatele při vysílání na pracovní cesty ve všech základních pracovněprávních vztazích, tj. v pracovním poměru a v právních vztazích vzniklých na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti, je-li se zaměstnanci v těchto vztazích vysílání na pracovní cestu sjednáno.

  2. Pracovní cestou se podle § 42 ZP rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel smí zaměstnance vyslat na pracovní cestu jen na základě dohody s ním.

  3. Vnitřní předpis se použije na vysílání na tuzemské i zahraniční pracovní cesty. Zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky. Jako zahraniční pracovní cesta se posuzuje i pracovní cesta, která je částečně konána na území České republiky z důvodu cesty do zahraničí, tj. mimo území České republiky. Hlavním rozlišením pro zahraniční pracovní cestu je, že výkon činnosti, která je předmětem pracovní cesty, je konán mimo území České republiky.

  4. Na pracovní cestu vysílá zaměstnance ....................... (nadřízený vedoucí zaměstnanec, nebo na základě návrhu nadřízeného vedoucího zaměstnance vedoucí personálního oddělení, popř. jiná osoba, kterou zaměstnavatel určí). Na pracovní cestu, která je delší než ..... (např. týden, tj. 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů), vysílá ................... (např. ředitel personálního oddělení, nebo statutární orgán zaměstnavatele). Na zahraniční pracovní cestu zaměstnance vysílá ................... (výhradně statutární orgán zaměstnavatele, nebo vedoucí zaměstnanec určitého postavení).

  5. Vedoucí zaměstnanec, který je podle bodu 4. oprávněn vyslat zaměstnance na pracovní cestu, je povinen posoudit potřebu výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce a čas nutný k výkonu požadované činnosti a je povinen posoudit účelnost vynaložených nákladů na cestovní náhrady ve vztahu k potřebě či nutnosti požadované činnosti, která bude předmětem pracovní cesty.

  6. Vedoucí zaměstnanec vysílající zaměstnance na pracovní cestu je povinen mu určit pracovní činnost, kterou bude vykonávat, místo, kde ji bude vykonávat, případně podle charakteru konkrétní práce bližší podmínky požadované činnosti. Jsou-li k výkonu požadované činnosti potřebné informace, doklady či dokumenty, je vedoucí zaměstnanec povinen vysílaného zaměstnance na pracovní cestu těmito dokumenty a informacemi vybavit. Při vysílání na pracovní cestu je vedoucí zaměstnanec povinen také zvážit všechny okolnosti výkonu pracovní činnosti a vybavit zaměstnance takovými pokyny, aby pracovní činnost, která je předmětem pracovní cesty, mohla být náležitě a v celém rozsahu splněna.

  7. Vedoucí zaměstnanec je při vysílání na pracovní cestu oprávněn vysílanému zaměstnanci uložit povinnost po ukončení pracovní cesty vypracovat písemně zprávu o výkonu pracovní činnosti a výsledcích, pokud to vzhledem k předmětu a charakteru plnění pracovních úkolů bude potřebné. Při uložení této povinnosti může vedoucí zaměstnanec postupovat i tak, že povinnost informovat o obsahu a výsledku pracovní cesty bude zaměstnanec vyslaný na pracovní cestu plnit jiným způsobem.

  8. Při vyslání na pracovní cestu musí oprávněný vedoucí zaměstnanec dodržet podmínky, za kterých lze zaměstnance na pracovní cestu vysílat. Pokud zaměstnanec nevyslovil předchozí souhlas s vysíláním na pracovní cestu, musí s ním vyslání na konkrétní pracovní cestu projednat a vyžádat si jeho souhlas. Pokud zaměstnanec nedal souhlas k vyslání na pracovní cestu anebo nesouhlasí s vysláním na konkrétní pracovní cestu, protože nejsou dodrženy jím sjednané podmínky, nemůže vedoucí zaměstnanec zaměstnance na pracovní cestu vyslat a k plnění úkolů musí vyslat jiného zaměstnance. 

  9. Pokud se jedná o zaměstnance zvlášť chráněné při vysílání na pracovní cestu uvedené v § 240 ZP (např. těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnance pečující o děti do stanoveného věku), může je vedoucí zaměstnanec vyslat na pracovní cestu jen s jejich souhlasem, pokud jej § 240 ZP vyžaduje. Vedoucí zaměstnanec je povinen si tento souhlas od zaměstnance předem vyžádat. Pokud zaměstnanec k vyslání na pracovní cestu souhlas nedá, vedoucí zaměstnanec zaměstnance na pracovní cestu vyslat nemůže. 

  10. Vedoucí zaměstnanec, který vysílá zaměstnance na pracovní cestu, oznámí tuto skutečnost ............ (např. personálnímu odboru), který zaměstnanci předá cestovní příkaz a stanoví podmínky, za kterých se bude pracovní cesta konat, pro účely cestovních náhrad. K tomu dá vedoucí zaměstnanec ........ (personálnímu odboru) podklady.

  11. Vnitřní předpis je uložen k nahlédnutí v písemné formě (uvést místo) a v elektronické podobě je přístupný na intranetu zaměstnavatele v sekci vnitřní předpisy.

  12. Tento předpis nabývá účinnosti dnem: ....................

V .............................. dne..................

....................................................
razítko zaměstnavatele a podpis

jeho oprávněného zaměstnance

Komentář:

Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce, které je sjednáno v pracovní smlouvě. Zaměstnavatel může zaměstnance vysílat na pracovní cestu pouze v dohodě se zaměstnancem, tzn. předtím, než zaměstnanci nařídí nástup na pracovní cestu, musí se s ním dohodnout na tom, zda je zaměstnanec ochoten pracovní

Nahrávám...
Nahrávám...