Příjem ze závislé činnosti jako jediný druh zdanitelného příjmu nelze snížit o daňově uznatelné výdaje, byť by prokazatelně souvisely se zaměstnáním, jako např. cesta do práce, odborná literatura a pracovní oděv. Ale na straně druhé je exkluzivně zaměstnancům dopřána pestrá paleta příjmů nepodléhajících odvodům (typicky cestovní náhrady) nebo od nich osvobozených (zejména nepeněžní benefity a příspěvky na penzijní produkty). Existuje však ještě třetí způsob, jak zcela legálně mzda unikne chomoutu zdanění. Je to ale omezeno na nižší příjmy a chce to po zaměstnanci trochu práce navíc.
TŘI ZPŮSOBY ZDANĚNÍ MEZD
Každý ví, že příjmy ze závislé činnosti alias mzdy zaměstnanci obvykle neobdrží v celé (hrubé) výši. Vedle pojistného na sociální a zdravotní pojištění jim ze mzdy ukousne i daň z příjmů ze závislé činnosti. Pro zdanění mezd je rozhodující, zda zaměstnanec u zaměstnavatele podepsal nebo elektronicky učinil "Prohlášení poplatníka k dani" podle § 38k zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP") či nikoliv. Obecně lze říci, že "Prohlášení k dani" je pro zaměstnance vždy výhodné a nemůže na něm nikdy prodělat, umožňuje mu totiž, aby již během zdaňovacího období (kalendářního roku) – při výpočtu měsíčních záloh na daň ze mzdy uplatňoval pro snížení svého daňového zatížení "osobní" slevy na dani a daňové zvýhodnění na vyživované děti (při splnění věcných podmínek). Zásadním omezením ovšem je, že na stejné období kalendářního roku jej lze učinit nejvýše u jednoho zaměstnavatele.
Zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec podepsal (učinil) "Prohlášení k dani", se v praxi označuje jako "hlavní zaměstnavatel" a je možné jej v průběhu kalendářního roku změnit. A podle očekávání "vedlejším" se rozumí zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec nepodepíše (neučiní) "Prohlášení k dani". V návaznosti na toto stěžejní rozlišení se pak může konkrétní postup zdaňování mzdy zaměstnance ubírat třemi odlišnými cestami.
Poznámky:
* Příjmy plynoucí na základě dohody o provedení práce (dále také jen "DPP"), jejichž úhrnná výše u téhož zaměstnavatele alias plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku 10 000 Kč. Nebo jiné příjmy v úhrnné výši nepřesahující u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, která od ledna 2019 činí 3 000 Kč.
** Pokud hrubá mzda přesáhne 4násobek průměrné mzdy - 130 796 Kč pro rok 2019, v roce 2020 je to 139 340 Kč - uplatní se tzv. solidární zvýšení daně u záloh o 7 % z části hrubé mzdy přesahující tento limit.
ZDANĚNÍ MZDY ZÁLOHOU NA DAŇ
Naprostá většina zaměstnanců má pouze jediného, a tudíž "hlavního" zaměstnavatele, u kterého proto ve vlastním zájmu podepsala (učinila) zmíněné "Prohlášení k dani". Tím pádem se zdanění jejich mzdy bude ubírat jedinou možnou cestou – srážením záloh na daň podle § 38h ZDP bez ohledu na druh a výši jejich příjmů ze závislé činnosti. Jako bych slyšel některé z vás... ano, zálohově zdanění se pak týká i dohod o provedení práce s odměnou do 10 000 Kč.
Pro zaměstnavatele (plátce daně) jde o nejsložitější postup zdanění mezd probíhající ve dvou krocích:
1. Při výplatě, resp. zúčtování mzdy za příslušný měsíc z úhrnu příjmů ze závislé činnosti zvýšených o povinné pojistné placené zaměstnavatelem – v praxi se ujalo označení "superhrubá mzda" – vypočte zálohu na daň 15 %, případně včetně solidárního zvýšení (s ohledem na jeho výjimečnost v praxi dále neuvažujeme).
2. Pak se zaměstnavatel podívá do "Prohlášení k dani" daného zaměstnance a podle něj vypočtenou zálohu na daň sníží o "osobní" slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti. Výsledkem je konečná záloha na daň, kterou srazí ze mzdy zaměstnance, případně daňový bonus (osvobozen od daně), který mu vyplatí se mzdou.
Dodejme, že daňoví nerezidenti ČR (zahraniční pracovníci) mohou prostřednictvím zaměstnavatele v Česku uplatnit pouze dvě "osobní" slevy na dani – základní a na studenta. Ostatní daňové úlevy od české daně z příjmů mohou případně nárokovat jedině v daňovém přiznání, pokud splní ještě tři dodatečné podmínky.
Příklad č. 1 - Zálohové zdanění nízké odměny za dohodu o provedení práce
Jirka studuje a finančně si přilepšuje v rámci brigád. Vždy jde o právně nejjednodušší formu závislé činnosti – dohodu o provedení práce (dále "DPP"). Její ještě větší výhodou je, že až do limitu měsíční odměny 10 000 Kč nepodléhá povinnému veřejnoprávnímu pojistnému na sociální a zdravotní pojištění. U firmy A, s. r. o., podepsal "Prohlášení k dani", kde uplatňuje pouze základní "osobní" slevu na dani. Jak byla zdaněna jeho odměna 10 000 Kč např. za říjen 2019?
Díky Prohlášení k dani zaměstnavatel bez ohledu na výši hrubé mzdy (dále "HM"), resp. odměny z DPP vypočte zálohu na daň. Což platí, i když jde o pojistně a daňově ideální dohodu o provedení práce do 10 000 Kč.
Záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti (záloha na daň ze mzdy):
-
Základ pro výpočet zálohy na daň = HM + Sociální pojistné hrazené zaměstnavatelem + Zdravotní pojistné hrazené zaměstnavatelem = 10 000 Kč + 0 Kč + 0 Kč = 10 000 Kč.
-
Vypočtená záloha na daň = 15 % základu (zaokr. na stovky nahoru) = 0,15 x 10 000 Kč = 1 500 Kč.
-
Záloha po "osobních" slevách na dani = Vypočtená záloha na daň – "Osobní" sleva na dani = 1 500 Kč – 2 070 Kč = 0 Kč (pro nízký příjem plně nevyužil ani základní slevu, záloha nemůže být záporná!).
Čistá mzda k výplatě zaměstnanci:
Ovšem i když zaměstnanec nepodepíše (neučiní) "Prohlášení k dani", tak obvykle stejně bude jeho příjem ze závislé činnosti zdaněn formou zálohy na daň. V praxi jde zpravidla o druhého a dalšího (vedlejšího) zaměstnavatele, u kterého tedy již nelze druhé, natožpak další "Prohlášení k dani" učinit. Výjimkou jsou jen dohody o provedení práce (dále "DPP") s odměnou do 10 000 Kč měsíčně a případné jiné druhy příjmů ze závislé činnosti do úhrnu 3 000 Kč za měsíc, pro které platí speciální způsob tzv. srážkové daně, na který se podíváme za chvíli. Pro zaměstnance (poplatníka) půjde o podstatně daňově bolestivější situaci, neboť bez onoho tiskopisu nemůže nárokovat žádné slevy na dani ani daňové zvýhodnění. Naopak zaměstnavatel to bude mít snadnější, jelikož zdanění proběhne v jednom, prvním kroku uvedeném výše bez možnosti snížení zálohy na daň.
Protože nás zajímají zejména DPP, demonstrujeme si odvodově nemilou situaci tohoto způsobu zdanění příjmu ze závislé činnosti, takže výše odměny za kalendářní měsíc od jednoho plátce musí převýšit 10 000 Kč.
Příklad č. 2 – Zálohové zdanění mzdy u "vedlejšího" zaměstnavatele
Student Jirka z minulého příkladu v říjnu 2019 pracoval souběžně ještě u firmy B, s. r. o. Odměna činila 11 000 Kč. U druhého "vedlejšího" zaměstnavatele již nemohl učinit "Prohlášení k dani", jak byl příjem zdaněn?
-
Při absenci Prohlášení k dani – a jelikož nešlo o DPP do 10 000 Kč ani o jiný příjem do 3 000 Kč, musel zaměstnavatel vypočítat a srazit z příjmu (mzdy) zálohu na daň, kterou nemohl snížit o žádné slevy na dani.
-
Záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti (záloha na daň ze mzdy):
-
Základ pro výpočet zálohy na daň = HM + Sociální pojistné zaměstnavatele + Zdravotní pojistné zaměstnavatele = HM + 24,8 % HM + 9 % HM = 11 000 Kč + 2 728 Kč + 990 Kč = 14 780 Kč.
-
Vypočtená záloha na daň = 15 % základu (zaokr. na stovky nahoru) = 0,15 x 14 800 Kč = 2 220 Kč.
-
Konečná záloha na daň (ke sražení ze mzdy poplatníka) = Vypočtená záloha na daň = 2 220 Kč.
-
Čistá mzda k výplatě zaměstnanci:
-
HM – Sociální pojistné zaměstnance – Zdravotní pojistné zaměstnance – Konečná záloha na daň = HM – 6,5 % HM – 4,5 % HM – Sražená záloha = 11 000 Kč – 715 Kč – 495 Kč – 2 220 Kč = 7 570 Kč.
-
Ačkoli výdělek (HM) byl o 1 000 Kč vyšší než v předešlém příkladu, tak si Jirka odnese domů o 2 500 Kč méně. Navíc přidaná tisícikoruna HM přišla "vedlejšího zaměstnavatele" o téměř 5 000 Kč dráže.
ZDANĚNÍ MZDY SRÁŽKOVOU DANÍ
Nyní nás čeká ještě třetí způsob zdanění příjmů ze závislé činnosti zaměstnavatelem (plátcem daně). Je to zaměstnanec bez Prohlášení k dani, kterému za daný kalendářní měsíc plyne příjem z dohody o provedení práce…