2015.24.1
Význam minimální mzdy ve zdravotním pojištění od 1.1.2016
Ing. Antonín Daněk
Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude tímto tématem určitě odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé zejména v níže popisovaných případech pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.
NahoruZvýšení minimální mzdy
Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). S účinností od 1. ledna 2016 se zvyšuje minimální mzda na 9 900 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2016 z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2016 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 1 337 Kč (13,5 % z 9 900 Kč). V následujícím textu se zaměřujeme na charakteristiku nejčastěji se vyskytujících situací v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, nově platný ve zdravotním pojištění, včetně vyhodnocení situací, kdy nemusí být u zaměstnance zákonné minimum dodrženo.
§ 3 odst. 4 až 10 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPVZP)
Zejména v těchto ustanoveních zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění je řešena problematika odvodu pojistného za zaměstnance s ohledem na minimální vyměřovací základ. Pokud není zaměstnanec vyjmenován mezi osobami (nebo situacemi) uvedenými v § 3 odst. 8 ZPVZP, musí být ze strany zaměstnavatele zajištěn odvod pojistného nejméně z vyměřovacího základu ve výši 9 900 Kč. Jestliže je uplatňována některá z možností snižujících minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 9 ZPVZP, musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minima podle počtu kalendářních dnů trvání některé z daných skutečností (například jde o případ, kdy zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc).
Nahoru I. Z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance ovlivňuje minimální vyměřovací základ placení pojistného například v následujících situacích
Zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 1 337 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu a tuto částku zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru. Jednu třetinu takto vypočteného pojistného srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 ZP, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele, a to z těchto důvodů:
- -
prostoje,
- -
nepříznivé povětrnostní vlivy,
- -
tzv. částečná nezaměstnanost – z důvodu dočasného omezení odbytu výrobků zaměstnavatele nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.
Tyto podmínky platí vždy při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy, kdy předmětem placení pojistného (kromě výjimek) je každé zúčtované plnění, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. U dohody o pracovní činnosti řeší zaměstnavatel minimální vyměřovací základ pouze tehdy, činí-li příjem z této dohody alespoň 2 500 Kč. Naopak, u dohody o provedení práce se zaměstnavatel problematikou minimálního vyměřovacího základu nezabývá, neboť s účinností od 1. 1. 2012 (a tedy i v roce 2016) se u těchto dohod pojistné odvádí pouze z příjmu převyšujícího 10 000 Kč, čímž je minimum automaticky dodrženo.
S účinností od 1. 1. 2015 došlo v této oblasti k zásadní změně v tom smyslu, že z titulu poskytnutí neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání se pojistné již neplatí. Nicméně, bez ohledu na počet kalendářních dnů takové nepřítomnosti zaměstnance v práci musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu, případně z jeho poměrné části, s výjimkou osob, pro které ustanovení o minimálním vyměřovacím základu neplatí dle § 3 odst. 8 ZPVZP.
Trvají-li neplacené volno či neomluvená absence po celý kalendářní měsíc, je za účelem dodržení minima vyměřovacím základem zaměstnance minimální mzda. Pokud však tyto okolnosti trvají pouze po část kalendářního měsíce, je vyměřovacím základem zaměstnance zúčtovaný příjem:
- -
s přihlédnutím k zákonnému minimu (případně k jeho poměrné části) u těch osob, pro které minimum platí,
- -
bez ohledu na minimální vyměřovací základ u osob uvedených v § 3 odst. 8 ZPVZP.
- - zaměstnanec má současně více zaměstnání
Pro placení pojistného na zdravotním pojištění se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance, zakládající účast na zdravotním pojištění. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy,…