Zálohy nedaňové u poplatníků vedoucích daňovou evidenci
Ing. Daniela Lampová
Zálohy, které jsou daňově uznatelné, jsou řešeny v článku Zálohy u poplatníků vedoucích daňovou evidenci. Zde se budeme zabývat pouze zálohami v daňové evidenci, které nejsou z hlediska daně z příjmů daňově uznatelné. Jedná se o zaplacené zálohy na nákup hmotného majetku, zálohy placené finančnímu úřadu a zálohy placené mezi spojenými osobami.
Nahoru 2. Zálohy zaplacené
Nahoru 2.1 Zálohy zaplacené na pořízení hmotného majetku
Pan Nováček – plátce DPH – zaplatil v prosinci zálohu na pořízení nového výrobního stroje do své truhlářské dílny, kterou používá k podnikatelské činnosti. V lednu následujícího roku mu byl stroj dodán, zkompletován a uveden do provozu. V souvislosti s těmito skutečnostmi nastaly následující operace.
Zaplacenou zálohu zapíše pan Nováček do evidence (knihy) pohledávek, a to v plné výši 121 000 Kč.
Po obdržení daňového dokladu vystaveného dodavatelem (dodavatel má povinnost vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne přijetí platby), si může pan Nováček uplatnit odpočet DPH na vstupu ve výši 21 000 Kč (samozřejmě za podmínky, že hmotný majetek zcela využije pro svou ekonomickou činnost).
Další zápis provede na kartu pořizovaného hmotného majetku (evidence struktury pořizovací ceny). Do pořizovací ceny hmotného majetku zahrne pouze hodnotu bez DPH, pakliže si uplatnil ze zaplacené zálohy odpočet DPH na vstupu, tzn. částku 100 000 Kč.
Na daňovém dokladu musejí být náležitosti daňového dokladu podle § 29 ZDPH, mezi které patří též jednotková cena bez daně, základ daně, sazba daně a výše daně.
Pan Nováček při obdržení došlé faktury (daňového dokladu) zapíše do evidence (knihy) dluhů, která slouží též jako evidence DPH, dluh ve výši 242 000 Kč, z toho základ daně je 200 000 Kč a DPH 42 000 Kč.
Z knihy pohledávek odepíše hodnotu zálohy ve výši 121 000 Kč a po úhradě celého dluhu odepíše z knihy dluhů 242 000 Kč.
V měsíci lednu bude nárokovat odpočet DPH na vstupu ve výši 42 000 Kč, opět za předpokladu plného využití majetku pro ekonomickou činnost.
Na kartu pořizovaného hmotného majetku zaznamená další část pořizovací ceny ve výši 200 000 Kč (žádné další výdaje v souvislosti s pořízením tohoto majetku již nenastanou). Možnost odpisovat majetek vzniká až v roce uvedení majetku do užívání, tj. v našem příkladu ve 2. roce.
Nahoru 2.2 Zálohy zaplacené finančnímu úřadu
Pro zálohy na různé druhy daní platí obecné pravidlo, že jsou v daňové evidenci výdajem toho období, kdy byly skutečně zaplaceny. Režimy pro jejich výpočet, platbu a zúčtování jsou dány jak daňovým řádem, tak i jednotlivými konkrétními hmotněprávními normami, jako např. zákonem o dani silniční, dani z příjmů atd. Vzhledem ke skutečnosti, že v praxi se často objevují problémy u záloh na daň z příjmů, je následující text věnován právě této oblasti.
Zálohy na daň z příjmů upravují následující právní předpisy:
-
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále DŘ), zejména § 146 DŘ – Zaokrouhlování a § DŘ 174 - Zálohy,
-
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále ZDP), zejména § 38a ZDP - Zálohy.
Níže popsaná problematika se nezabývá výpočtem a odvodem záloh ze závislé činnosti (§ 38h ZDP a § 38ha ZDP).
Zdaňovací a zálohové období
Pro správné pochopení placení a zúčtování záloh na daň z příjmů je nezbytně nutné rozlišovat pojmy:
Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.
Zdaňovací období = rok 201X
Zálohové období = období od 2. 4. 201X+1 do 1. 4. 201X+2.
Toto zálohové období platí pro poplatníka (podnikatele), který podá přiznání k DPFO v řádném termínu, tj. do 1. 4. 201X+1. Nebude tedy využívat žádnou z možností pro prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání.
Při výpočtu výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti.
Za poslední známou daňovou povinnost se pro stanovení periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního právního předpisu. Po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň zaplacené v jeho průběhu započítávají na úhradu skutečné výše daně.
Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje příjem podle § 10 ZDP (ostatní příjmy) a částka daně sražená z úrokových příjmů uvedených v § 36 odst. 6 ZDP a započtená na celkovou daňovou povinnost.
Poslední známou daňovou povinností do 1. 4. 201X je daň vypočtená a uvedená na daňovém přiznání za rok 201X–2. Poslední známou daňovou povinností od 2. 4. 201X, kdy začíná nové zálohové období, se stává daň vypočtená a uvedená na daňovém přiznání za rok 201X–1.
Pro výši a lhůty záloh od dubna, resp. července 201X platí následující:
Pozn.: PZDP = poslední známá daňová povinnost
Připadne-li poslední den splatnosti zálohy na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 33 DŘ).
Při výpočtu výše zálohy nesmíme zapomenout na povinnost zaokrouhlit vypočtenou částku na stokoruny nahoru.
Daňová povinnost pana Nováčka za rok 201X činila 165 000 Kč. Daňové přiznání podal v řádném termínu do 1. 4. 201X+1. Od 2. 4. 201X+1 mu vznikla povinnost placení čtvrtletních záloh, a to ve výši 25 % z částky 165 000 Kč, tj. 41 250 Kč, zaokrouhleno na stokoruny nahoru bude výše zálohy činit 41 300 Kč. Na základě výpisu z BÚ uváděl pan Nováček zaplacenou daň a zálohy do evidence příjmů a výdajů následujícím způsobem:
Evidence příjmů a výdajů 201X+1
V průběhu zdaňovacího období roku 201X+1 zaplatil pan Nováček zálohu na daňovou povinnost roku 201X+1 celkem ve výši 123 900 Kč (termín 15. 3. se pana Nováčka netýkal, neboť vycházíme až z daňové povinnosti za rok 201X; pro pana Nováčka jsou zálohy na zdaňovací období roku 201X+1 splatné do 15. 6., 15. 9. a 15. 12. 201X+1). Zálohy zaplacené v průběhu zdaňovacího období 201X+1 v celkové výši 123 900 Kč si pan Nováček započítá na daňovou povinnost roku 201X+1 až v daňovém přiznání, které bude podávat v roce 201X+2.
15. března 201X+2 uhradí pan Nováček ještě zálohu stejnou jako v roce 201X+1 ve výši 41 300 Kč a od 2. 4. 201X+2 začíná nové zálohové období, pro které je již rozhodná výše daně za rok 201X+1, proto zálohy placené od 15. června jsou již v jiné hodnotě podle vypočtené daně za rok 201X+1.
Pokud bude za rok 201X+1 daňová povinnost např. 50 000 Kč, zaplatí pan Nováček do 15. 6. a 15. 12. 201X+2 zálohu ve výši 20 000 Kč. Daňová povinnost za rok 201X+2 potom bude snížena o zálohy ve výši 81 300 Kč (41 300 + 20 000 + 20 000), tedy zálohy placené do 15. 3.,15. 6. a 15. 12. 201X+2.
Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítávají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání.
Přeplatek na zálohách a žádost o vrácení
V případě, že by na základě podání daňového přiznání vznikl přeplatek na zálohách, musí si poplatník o vrácení tohoto přeplatku požádat. Správce daně mu sám tento přeplatek vrátit nemůže. Žádost o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob je součástí daňového přiznání (strana 4 DAP).
…