Zálohy u poplatníků vedoucích daňovou evidenci

Zálohy u poplatníků vedoucích daňovou evidenci

RNDr. Ivan Brychta

 Nahoru1. Úvod k problematice záloh

V praxi činí často nemalé problémy se rozhodnout, jak v daňové evidenci správně zaevidovat (zachytit) zaplacenou nebo přijatou zálohu a jaký to bude mít dopad do základu daně z příjmů. V tomto článku se tedy pokusíme zmapovat nejčastěji se vyskytující typy záloh a popsat jejich způsob evidence a zdanění (zálohy na nákup hmotného majetku a zálohy placené finančnímu úřadu, které nejsou daňově uznatelným výdajem, jsou řešeny v textu Zálohy nedaňové).

Pro snazší orientaci přikládáme následující tabulku, která je poplatná dalšímu výkladu.

 Nahoru2. Definice záloh

Právní úprava

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), §§ 1807 až 1809 NOZ - vymezení zálohy a závdavku

• zákon č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů (ZDP), § 21b odst. 5 ZDP - daňový pohled na závdavek

Definice

Záloha je v občanském právu vymezena jako to, co jedna strana dala druhé před uzavřením smlouvy. Z definice je patrné, že se nemusí jednat jen o finanční plnění (což bývá nejčastějším případem), ale může to být (velice zřídka) i nepeněžní plnění.

Zároveň se zálohou vymezuje občanský zákoník i závdavek, kterým se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní. Pro závdavek pak stanoví další pravidla:

• - byl-li ujednán závdavek, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy,
• - nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek, může si druhá strana závdavek ponechat,
• - dala-li tato strana závdavek, má právo požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil, nebo (není-li splnění dluhu již možné) náhradu škody.

Jak je vidět z definice, závdavek je jakousi "závaznou zálohou", jinak se od zálohy prakticky neliší. Proto i zákon o daních z příjmů uvádí, že ustanovení ZDP hovořící o záloze se obdobně použijí i na závdavek. V dalším tedy budeme zmiňovat pouze zálohu.

 Nahoru3. Zálohy přijaté na prodej zboží, výrobků a služeb

Evidence příjmů a výdajů

Vzhledem k tomu, že v rámci daňové evidence máme povinnost evidovat příjmy a výdaje, musíme již při přijetí finanční částky specifikovat, zda jde o příjem zdanitelný či nepodléhající dani.

Platí zde pravidla daná zákonem o daních z příjmů. Musíme tedy rozlišovat, co je předmětem daně z příjmů, co je osvobozeno, co podléhá srážkové dani, event. co zdanění nepodléhá.

Jelikož příjem za prodané zboží, výrobky a služby patří mezi zdanitelné příjmy daní z příjmů, budeme i přijetí peněz z těchto titulů předem (tedy zálohy) evidovat stejně jako platby za již prodané zboží, výrobky a služby. U plátců daně z přidané hodnoty je nutno tuto problematiku rozšířit ještě o povinnost vyplývající z § 20a ZDPH, který ukládá přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. To znamená, že musí být známy alespoň tyto údaje:

1. zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta,
2. sazba daně v případě zdanitelného plnění a
3. místo plnění.

Nebudou-li tyto skutečnosti plátci známy, daň z přijaté úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění se nepřiznává (DPH z přijaté úplaty např. za voucher či poukázku nahrazující peníze se v takových případech nepřizná okamžitě k datu přijetí úplaty, ale až v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, na které budou voucher či poukázka použity).

Evidence (kniha) dluhů

Přijetím peněz před poskytnutím služeb, prodejem zboží či výrobků vzniká příjemci dluh vůči budoucímu odběrateli a je nutné tento dluh zaevidovat, a to do evidence (knihy dluhů). Po poskytnutí služby nebo při prodeji zboží (výrobků) tento dluh částečně nebo zcela ztrácí své opodstatnění, a je tedy zapotřebí tento stav daňově zachytit. Musíme "srovnat" platbu předem s vyúčtováním skutečnosti.