Zápočet pohledávky

Zápočet pohledávky

Ing. Vlasta Martišková

Popis operace:

Započtení

Opakovaně postupované pohledávky

Proti postupované pohledávce (postoupené podle § 1879 NOZ i bez souhlasu dlužníka) může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli. Jinými slovy je tak dlužníku omezena možnost obrany proti pohledávce uplatňované druhou stranou (postupníkem).

Občanský zákoník nestanoví požadavek písemné formy dohody o započtení pohledávek, která tak může být ujednána i jen ústně. Požadavek písemné formy (a současné schválení dohody valnou hromadou společnosti) speciálně upravuje § 21 odst. 3 ZOK.

Pohledávka společníka za kapitálovou společností nemůže být předmětem jeho vkladu. Do této společnosti započtena proti pohledávce společnosti na splacení emisního kurzu může být pouze smluvně. Smlouva o započtení vyžaduje písemnou formu a její návrh schvaluje valná hromada.

Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Účetní jednotky mohou provádět vzájemné zúčtování jen v případech upravených účetními metodami a jsou-li zúčtovávané částky, ve výši ocenění neupraveném o opravné položky (rezervy, odpisy).

Účetní metody, které nejsou porušením vzájemného zúčtování, jsou rozděleny na tři části:

• vzájemné zúčtování – přípustné zúčtování, které je zúčtování v účetnictví a v účetní závěrce

• souhrnné vykázání v účetní závěrce – např. kurzové rozdíly

• účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského zákoníku

Případy, které se nepovažují za porušení vzájemného zúčtování v účetnictví a v účetní závěrce, kdy se jedná o zúčtování:

• dobropisů nebo refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl náklad, popřípadě výnos zúčtován,

• doměrků a vratek daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků, včetně účtování o odložené dani,

• rozdílů zjištěných při inventarizaci, které vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů, u kterých je tato záměna možná vzhledem k charakteru druhů zásob, například v důsledku různých rozměrů spojovacích materiálů nebo podobného balení zásob,

• rezerv, opravných položek a komplexních nákladů příštích období.

Za vzájemné zúčtování se nepovažuje souhrnné vykázání

• kurzových rozdílů,

• zisků a ztrát z přecenění majetku a závazků na reálnou hodnotu, pohledávek a závazků, s výjimkou přijatých a poskytnutých záloh a závdavků, vůči téže fyzické nebo právnické osobě, které mají dobu splatnosti do jednoho roku a jsou vedeny ve stejných měnách,

• vykázání vlastních dluhopisů a vykázání rezervy na daň z příjmů a uhrazených záloh na daň z příjmů.

Účetní jednotka má možnost s ohledem na významnost výše uvedená souhrnná vykázání typů účetních případů v příloze v účetní závěrce.

Za vzájemné zúčtování se nepovažuje účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského zákoníku prostřednictvím rozvahových účtů pohledávek a závazků.

Účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského zákoníku

Občanský zákoník vymezuje podmínky, postup a následky započtení v ustanoveních § 1982–1991 NOZ. K jednostrannému započtení lze přistoupit tehdy, když má započítávající strana splatnou pohledávku vůči druhé straně a zároveň je již oprávněna poskytnout své plnění, tj., její dluh je splnitelný (nemusí být splatný). Pokud věřitel splatnost pohledávky na žádost dlužníka bezúplatně odsunul, může přesto tuto pohledávku použít k započtení již po uplynutí původní lhůty k plnění, neboť by nebylo spravedlivé, aby mu jeho vstřícnost šla k tíži.

Občanský zákoník z jednostranného započtení výslovně vylučuje i pohledávky nejisté či neurčité. Započtení vzájemných pohledávek je velmi praktický způsob zániku závazku. V podnikatelské praxi často dochází k zániku závazku započtením, namísto jeho splnění. Na jedné straně věřitel jedné pohledávky je současně dlužníkem druhé pohledávky, musí se však jednat o pohledávky stejného druhu. Nejčastěji jde o peněžité pohledávky. K zániku pohledávek nedochází však automaticky. Zápočtu pohledávky předchází právní úkon. Může jít o právní úkon jedné ze stran, tj. započtení jednostranné nebo o dohodu obou stran o započtení, tj. započtení dvoustranné. V praxi dochází i k vícestranným zápočtům. K započtení pohledávek dochází porovnáním vybraných pohledávek v peněžním vyjádření. Pokud dojde k rozdílu, tak by měl být peněžně dorovnán.

Podmínky k zápočtu pohledávek:

• každá ze stran vlastní vůči druhé straně pohledávku,

• dostatečně konkrétně vymezit obě pohledávky tak, aby bylo zřejmé, které konkrétní pohledávky, resp. v jaké části, zanikají,

• na základě dohody stran lze započítat jakékoli vzájemné pohledávky,

• ten, kdo započítává, rozhoduje o své pohledávce, a to tak, že svou pohledávku ruší proti zrušení jiné pohledávky proti němu – rozhodnutím o započtení své pohledávky způsobuje zánik jiné, cizí, konkrétní pohledávky vůči sobě,

• jednostranné započtení pohledávky lze provést, pokud věřitel jedné pohledávky je současně dlužníkem druhé pohledávky,

• pohledávky musí být stejně veliké,

• pohledávky musí být stejné druhové, nejčastěji peněžní, mohou být i naturální,

• právo požadovat započtení po druhé straně je, že jeho pohledávka musí být splatná, kdy její splnění je žalovatelné u soudu, v oprávnění požadovat po druhé straně splnění je obsaženo i to, že druhá strana nemá proti započítávané pohledávce žádné námitky (pokud jsou skutečné a uplatnitelné námitky, potom započtení nelze provést),

• podmínkou je rovněž, že ten, kdo činí jednání započtení, již má právo plnit svůj vlastní dluh,

• započítávaná pohledávka k započtení způsobilá, nesmí být nejistá nebo neurčitá, nesmí být nevymahatelná,

• nelze započítat pohledávku jedné strany proti pohledávce druhé strany na výživné pro nezletilého, na náhradu újmy způsobené na zdraví, na mzdu a obdobná plnění a na náhradu mzdy přesahující polovinu této náhrady,

• k započtení jsou způsobilé jen ty pohledávky,…