3.2.3.2
Zápůjčky, úvěry a jiný DFM
Ing. Blanka Jindrová
Mezi dlouhodobý finanční majetek patří dále dlouhodobé zápůjčky a úvěry, vkladové listy a termínové vklady se splatností delší než jeden rok, a převod majetku při pachtu obchodního závodu nebo drahé kovy a kameny, případně předměty z drahých kovů a kamenů, pokud nejsou vykazovány jako dlouhodobý hmotný majetek nebo zásoby.
Podle účtového rozvrhu jsou sledovány na účtech:
066 – Zápůjčky a úvěry – ovládaná nebo ovládající osoba
067 – Ostatní zápůjčky a úvěry
068 – Zápůjčky a úvěry – podstatný vliv
Zápůjčky a úvěry s dobou splatnosti delší než jeden rok, které jsou poskytnuté jiným subjektům než podnikům ve skupině. Současně sem patří i majetková účast na podnikání jiných obchodních společností založená na smlouvě o tiché společnosti, které má charakter dlouhodobé zápůjčky.
069 – Jiný dlouhodobý finanční majetek
Na tento účet patří: ostatní dlouhodobé cenné papíry a vklady, jako nakoupené obligace a jiné dluhopisy, pokladniční poukázky, vkladové listy a termínované vklady, se splatností delší než jeden rok, a převod majetku při pachtu obchodního závodu nebo drahé kovy a kameny, případně předměty z drahých kovů a kamenů, pokud nejsou vykazovány jako dlouhodobý hmotný majetek nebo zásoby.
NahoruZápůjčky a úvěry
1) Zápůjčky a úvěry
Nový občanský zákoník rozlišuje:
- výpůjčku,
- výprosu,
- zápůjčku.
NahoruSmlouva o výpůjčce
a) Smlouva o výpůjčce
Smlouvou o výpůjčce přenechává půjčitel nezuživatelnou věc vypůjčiteli a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Nezuživatelná věc je individuálně určená. Může jít o věc movitou i nemovitou. Hlavními charakteristickými znaky smlouvy o výpůjčce jsou její bezplatnost, půjčení věci dočasně a za daným účelem. Není-li účel vymezen, užívá vypůjčitel věc způsobem přiměřeným povaze věci. Užití věci lze stanovit jak na dobu určitou, tak neurčitou. Pokud by nebyl stanoven ani účel užití věci ani doba, po kterou se má vypůjčitel věc užívat, jednalo by se o výprosu.
NOZ stanoví, že obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého a mimořádné náklady jsou k tíži půjčitele.
NahoruSmlouva o výprose
b) Smlouva o výprose
Výprosa, je v NOZ nově zavedena do právní úpravy. Půjčitel je ten, kdo někomu bezplatně věc přenechá k užívání, a výprosník ten, kdo si věc k užívání převezme. Výprosa se svou podstatou podobá výpůjčce. Hlavním kritériem pro odlišení výprosy od výpůjčky je, že u výprosy si strany nestanoví ani dobu, po kterou půjčitel věc někomu bezplatně půjčuje ani účel, ke kterému se má věc užívat. Pokud by smlouva jedno z těchto kritérií obsahovala, nejednalo by se o výprosu, ale o výpůjčku. Kdyby půjčitel požadoval za užívání věci poplatek, šlo by o nájem věci. Předmětem výprosy může být i nemovitá věc.
Společnými znaky výprosy a výpůjčky je bezplatnost užívání věci.
NahoruSmlouva o zápůjčce
c) Smlouva o zápůjčce
V bankovním i nebankovním sektoru je zápůjčka definována jako transakce, která probíhá mezi dvěma stranami – zapůjčitelem a vydlužitelem (dříve věřitel a dlužník). První strana – zapůjčitel – disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků, a tudíž si může dovolit nabízet je potenciálním vydlužitelům. Následuje vzájemná dohoda mezi zapůjčitelem a vydlužitelem, v rámci které vydlužitel obdrží od zapůjčitele určité množství finančních prostředků – tzv. jistinu, a je povinen ji splatit zapůjčiteli do určitého, předem sjednaného data. Obvykle jsou finanční prostředky spláceny v pravidelných měsíčních platbách, ovšem mohou být dohodnuty i jiné intervaly a termíny splácení zápůjčky.
Zápůjčka je právně zakotvena v NOZ v § 2390 až § 2394. Smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.
Dělení zápůjček
Zápůjčky je možné dělit podle několika různých kritérií, nejčastěji podle druhu a formy splácení. Rozlišujeme:
-
zápůjčky na spotřebitelské úvěry,
-
kontokorentní úvěry,
-
úvěry poskytované státem,
-
hypotéky,
-
leasingové úvěry a
-
podnikatelské úvěry.
Specifickou formou zápůjček jsou: prodej na splátky, kreditní karty a úvěrové karty a další možnosti leasingů.
NahoruÚvěr
Úvěr je transakce, která probíhá mezi dvěma stranami – úvěrujícím a úvěrovaným. Podobně jako u zápůjčky se jedná se o formu dočasného postoupení zboží nebo peněžních prostředků úvěrujícím na principu návratnosti úvěrovanému, který je ochoten za tento úvěr po uplynutí nebo v průběhu doby splatnosti zaplatit určitý úrok.
Úvěr je upraven v NOZ v § 2395 až § 2400. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty.
NahoruDělení úvěrů
Dělení úvěrů
Podle účelovosti:
-
účelové úvěry – jsou poskytnuty přímo na konkrétní předem stanovený účel (např. nákup spotřebního zboží, automobilu, atd.)
-
bezúčelové úvěry – záleží na klientovi, na co poskytnutý úvěr použije. Cenou za nesdělení účelu je vyšší úroková sazba.
Podle typu výplaty:
Podle zajištění:
-
zajištěné úvěry – banka vyžaduje jištění věcí movitou (např. automobilem) či nemovitou, v takovém případě se jedná o tzv. americkou hypotéku
-
nezajištěné úvěry – společnosti je poskytují pouze svým nejlepším klientům
Podle doby splatnosti:
-
krátkodobé úvěry
-
střednědobé úvěry
-
dlouhodobé úvěry
Pojmy zápůjčka a úvěr jsou mnohdy ztotožňovány nebo dokonce zaměňovány. Zásadním rozdílem mezi zápůjčkou a úvěrem je, že zápůjčka může být peněžitá i nepeněžitá, zatímco úvěr se týká pouze peněžních prostředků. Zápůjčka navíc může být sjednána jako úročená i neúročená, zatímco úvěr je vždy úročený.
NahoruDaň z příjmů
Přijetí úvěru nebo zápůjčky nemá žádný dopad do daně z příjmů. Nákladem a výnosem je až úrok (pokud byl sjednán) a ten je vždy nutno posoudit individuálně, protože existuje celá řada výjimek.
Úroky musí být zaúčtovány a daňově zohledněny ve věcné a časové souvislosti. Musí tedy být nákladem - výnosem (účetním i daňovým) toho období, se kterým věcně a časově souvisí, bez ohledu na to, kdy došlo nebo dojde k jejich platbě.
Pokud je zapůjčitelem fyzická osoba, která není účetní jednotkou, jedná se o účetní náklad vydlužitele (věřitele, účetní jednotky) v časovém rozlišení (tj. v částce, která odpovídá období, s nímž souvisí, bez ohledu na platbu), ale daňovým nákladem jsou jen úroky zaplacené [§ 24 odst. 2 písm. zi) ZDP]. V případě úhrady se uhrazená částka stává daňovým nákladem ve zdaňovacím období, ve kterém byla uhrazena věřiteli [§ 23 odst. 3 písm. b) ZDP bod 3].
Úroky mezi spojenými osobami
Podle § 23 odst. 7 ZDP platí, že liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl.
Pro úroky ze zápůjček (nikoliv z úvěrů) používá se cena, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami, obvykle výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Toto se nepoužije v případě, kdy je sjednán nižší úrok, přičemž zapůjčitel je osobou s…
