Jednou jsem byl požádán, abych pro ně napsal knihu o závislosti na práci. O mé publikace mají většinou čtenáři zájem a mnohé vycházejí v opakovaných vydáních. Tato kniha byla výjimkou. Mě ani nakladatele nenapadlo, že lidé závislí na práci pracují a nemají čas na nějaké knihy. Jestliže tento text čtete, asi to s vámi nebude tak vážné. Nejprve popíšeme zdravé zaujetí prací, syndrom vyhoření a závislost na práci. Hranice mezi nimi není ostrá a jsou možné přechody v obou směrech.
ZDRAVÉ ZAUJETÍ PRACÍ (WORK ENGAGEMENT)
Zdravé zaujetí prací chrání do jisté míry před syndromem u vyhoření a závislosti na práci. K jeho charakteristikám patří pozitivní emoční naladění ve vztahu k pracovním aktivitám a zaujetí prací. Pracovník vnímá překážky jako výzvu a má radost z jejich z překonávání. Prací je zaujatý do té míry, že prostředí a další okolnosti ztrácejí na významu. Práci vnímá jako smysluplnou a užitečnou a přináší mu uspokojení. Odolnost vůči pracovnímu stresu zvyšuje i to, že si může svoji práci organizovat a rozvrhnout.
SYNDROM VYHOŘENÍ
Nejčastěji nastupuje v zaměstnáních, kde je pracovník v intenzivním kontaktu s druhými lidmi. Dochází k emočnímu vyčerpání, nespokojenosti, odcizení nebo až k cynismu ve vztahu ke klientům i spolupracovníkům. K tomu přistupují poruchy spánku a chronická únava. Klesá pracovní výkonnost, objevují se pocity viny, deprese, psychosomatické a další zdravotní problémy. Nepřítomnost na pracovišti je častá, ať ze zdravotních či jiných důvodů.
Syndrom vyhoření nastává i tam, kde se nejedná o závislost na práci. K nepřiměřenému pracovnímu zatížení může dojít např. z ekonomických důvodů nebo v důsledku nepřiměřených nároků zaměstnavatele.
"ZÁVISLOST" NA PRÁCI (WORKAHOLISMUS)
Závislost na práci není závislostí v pravém slova smyslu, podle mezinárodní klasifikace nemocí patří do jiné skupiny poruch. Se závislostmi má ale nezdrženlivý vztah k práci mnoho společného. O závislosti na práci by se mělo hovořit v případě, že jsou přítomny typické znaky jiných návykových nemocí. K nim patří zhoršené sebeovládání ve k vztahu práci, bažení po práci (např. během volna), tendence zvyšovat pracovní zatížení, zanedbávání jiných oblastí života a pokračování navzdory nepřiznivým důsledkům, o nichž je dotyčný informován.
K syndromu vyhoření dochází u závislých na práci často. Lze předpokládat, že u nich bude mít tento problém horší průběh. Důvody zahrnují oslabené sebeovládání ve vztahu k práci, silné vnitřní konflikty a pocity viny. K tomu přistupuje zhroucení hodnotového systému, v němž zaujímala práce přední místo. Lidé závislí na práci nejsou ani výkonnější, ani úspěšnější než jejich normální…
