dnes je 23.11.2024

Input:

Změny v zákoně o daních z příjmů ve zdanění fyzických osob

27.10.2021, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 35 minut

3.1.1
Změny v zákoně o daních z příjmů ve zdanění fyzických osob

RNDr. Ivan Brychta

Následující text rozebírá především legislativní změny, které od roku 2021 (a některé i zpětně pro rok 2020) platí pro fyzické osoby v oblasti daně z příjmů. V závěru jsou zmíněny i drobné novely ZDP přijaté v průběhu roku 2021 a novely účinné od roku 2022. Kvůli přehlednosti jsme pro další výklad zvolili takový postup, že změny budeme probírat převážně podle jednotlivých novel.

1. Změny v odečtu daňové ztráty

Ke změnám v ZDP schváleným v průběhu roku 2020 se vracet nebudeme, protože jsme je připomínali v minulých časových verzích tohoto textu. Výjimku učiníme pouze u nové úpravy pro odečet daňové ztráty, která je natolik zásadní, že je třeba si vše připomenout.

Zákon č. 299/2020 Sb.

Zákon č. 299/2020 Sb., kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dle sněmovního tisku 874), který změny v uplatnění daňové ztráty přinesl, je účinný od 1. 7. 2020.

První období pro aplikaci změn

Podle přechodných ustanovení novely lze poprvé nová pravidla aplikovat na daňovou ztrátu pravomocně stanovenou za zdaňovací období, které skončilo ode dne 30. 6. 2020, tedy u fyzických osob již za kalendářní rok 2020.

Zpětné uplatnění ztráty

První novinkou je možnost zpětného uplatnění ztrátyza dvě předcházející zdaňovací období, ale za tato předchozí období lze uplatit maximálně v úhrnné výši 30 000 000 Kč.

Příklad

Příklad 1: Daňovou ztrátu vzniklou a vyměřenou fyzické osobě za kalendářní rok 2019 lze uplatnit jen v následujících maximálně pěti letech (tj. za roky 2020, 2021, 2022, 2023 nebo 2024).

Příklad

Příklad 2: Daňovou ztrátu vzniklou a vyměřenou fyzické osobě za kalendářní rok 2020 lze uplatnit nejen v následujících maximálně pěti letech (tj. za roky 2021, 2022, 2023, 2024 nebo 2025), ale též v maximálně dvou předchozích letech (tj. v roce 2018 nebo 2019).

Příklad

Příklad 3: Předpokládejme podnikající fyzickou osobu, která dosáhla v roce 2020 daňovou ztrátu ve výši 40 000 000 Kč. Takový poplatník si podle nových pravidel může uplatnit např. až 30 000 000 Kč v letech 2018 a 2019, neuplatněný zbytek pak v následujících až pěti letech (tj. naposledy za rok 2025).

Doplňme, že zpětné uplatnění daňové ztráty se provádí pomocí dodatečného daňového přiznání za předchozí roky, ve kterých půjde ztráta uplatnit.

Možnost „vzdání se ztráty”

Další novinkou je možnost vzdát se uplatnění daňové ztráty, ale jen pro budoucí zdaňovací období, nikoliv pro zdaňovací období minulá, a navíc pro všechna, ne pouze pro vybraná.

Příklad

Předpokládejme, že poplatník dosáhne za rok 2020 ztráty. Svým rozhodnutím se může vzdát uplatnění ztráty jen do budoucna, tedy na roky 2021 až 2025. Novela neumožňuje postup, kdy by se vzdal např. jen možnosti uplatnit ztrátu pro roky 2022 až 2025 nebo pro jinou menší množinu budoucích let. Uplatnění ztráty v předchozích obdobích (tedy v roce 2018 a 2019) se poplatník vzdát nemůže.

Vzdání se budoucího uplatnění ztráty má svou logiku v případech, kdy víme, že ztrátu v budoucnu uplatňovat nebudeme (třeba proto, že jsme ji celou uplatnili v předchozích obdobích), protože si tím zkrátíme lhůtu, do kdy může ještě správce daně stanovit daň za ztrátové období. Podle § 148 DŘ platí obecná lhůta daná 3 roky od termínu pro podání řádného daňového přiznání. Ale ustanovení § 38r ZDP obsahuje speciální úpravu, podle níž lhůta pro stanovení daně jak za období dosažení ztráty, tak za všechna následující období, ve kterých lze ztrátu uplatnit, končí spolu se lhůtou, která je dána pro poslední období, za které lze ještě daňovou ztrátu uplatnit. Vzdání se budoucího nároku na uplatnění ztráty proto umožní úpravu v § 38r ZDP neaplikovat.

K možnosti vzdát se uplatnění daňové ztráty v budoucích obdobích doplňme, že ji poplatník musí učinit oznámením správci daně, které je nutné podat ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví (předpokládáme, že tuto možnost budou obsahovat přímo formuláře pro podání daňových přiznání; bohužel ty, které se aplikují pro rok 2020, tuto volbu ještě nemají). Oznámení nemá předepsaný tvar, stačí tedy jednoduchá věta typu „vzdávám se práva na uplatnění daňové ztráty vzniklé za rok 202X v budoucích obdobích”. Ještě zdůrazněme, že lhůtu pro vzdání se budoucího uplatnění ztráty nelze navrátit v předešlý stav.

Příklad

Podnikající fyzická osoba dosáhla v roce 2020 ztrátu z podnikání ve výši 15 000 Kč. Protože v roce 2019 skončilo podnikání ziskem 20 000 Kč, rozhodla se, že celou ztrátu uplatní v roce 2019. Přiznání za rok 2020 podala elektronicky 15. 4. 2021, a jako jednu z jeho příloh podala oznámení o tom, že se vzdává uplatnění ztráty v budoucích obdobích. Zároveň podala 15. 4. 2021 dodatečné daňové přiznání za rok 2019, kde si vzniklou ztrátu 20 000 Kč uplatnila.

Postup fyzické osoby v předchozím příkladu byl správný. Doplňme ještě, že podle nového § 38zh ZDP se hledí na podané dodatečné přiznání za rok 2019 jako na přiznání podané v den, kdy došlo k vyměření ztráty vzniklé v přiznání za rok 2020 (tedy ne dříve než 3. 5. 2021, který je posledním dnem pro podání přiznání v elektronické podobě), a teprve od tohoto okamžiku začne běžet lhůta pro případné vrácení přeplatku na dani za rok 2019 vzniklého dle dodatečného daňového přiznání.

Dále uveďme, že oznámení o vzdání se práva na uplatnění ztráty v budoucích obdobích nemuselo být součástí přiznání podaného 15. 4. 2021, mohlo být učiněno i samostatně kdykoliv do 3. 5. 2021 (tedy do posledního dne lhůty pro podání přiznání v případě, kdy je podáváno elektronicky).

Pokud by vzdání se daňové ztráty nebylo učiněno, končila by lhůta pro stanovení daně (§ 148 DŘ) za rok 2020 současně se lhůtou pro stanovení daně za rok 2025 (tj. za poslední období, kdy by ztráta mohla být uplatněna), tedy až někdy na jaře 2029. Při podání oznámení lhůta pro stanovení daně za rok 2020 skončí již 4. 5. 2024 (tedy 3 roky po uplynutí lhůty pro podání, tedy počítáno od 4. 5. 2021).

2. Paušální daň fyzických osob

Zákon č. 540/2020 Sb.

Paušální daň pro zdanění fyzických osob s příjmy podle § 7 ZDP (tedy ze samostatné činnosti) přináší s účinností od roku 2021 do ZDP zákon č. 540/2020 Sb., kterým se mění ZDP a některé další zákony v souvislosti s paušální daní (dle sněmovního tisku 922).

Postup do konce roku 2020

Než začneme vysvětlovat princip paušální daně, připomeňme si, že to není první případ, kdy zákonodárci chtějí ulevit administrativní zátěži podnikajících fyzických osob. Od roku 2001 do konce roku 2020 existovala pro fyzické osoby možnost nechat si stanovit daň paušální částkou na základě pravidla v § 7a ZDP (platném do 31. 12. 2020). Připomeňme alespoň v krátkosti tuto možnost s tím, že podrobnější specifikaci včetně příkladů je možné nalézt v pokynu GFŘ D-33.

Možnost se týkala pouze podnikajících fyzických osob s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a), b) nebo c) ZDP, tedy byla jen pro podnikatele s příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, živnosti anebo z jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění. Podnikatelé museli plnit následující podmínky:

  • roční výše těchto příjmů v bezprostředně předcházejících 3 letech musela být do 5 000 000 Kč,

  • jiné příjmy v daném roce nesměly převýšit 15 000 Kč (pokud by převýšily, muselo by se podávat daňové přiznání),

  • nesměli být společníkem společnosti bez právní osobnosti,

  • nemohli účtovat v hospodářském roce a

  • podnikali bez spolupracujících osob (výjimkou byla spolupráce s manželkou, pokud také požádala o stanovení daně paušální částkou).

Jejich postup byl následující:

  • žádost musela být podána nejpozději do 31. 1. pro daný rok,

  • projednání a stanovení daně paušální částkou správcem daně mělo proběhnout do 15. 5. (výši daně vypočetl správce daně z údajů v žádosti sám, uvažoval i odpočty a slevy na dani nebo daňové zvýhodnění, stanovená daň paušální částkou musela být nejméně 600 Kč/rok),

  • pokud fyzická osoba souhlasila s takto stanovenou daní, uhradila do 15. 12. daň stanovenou paušální částkou.

Výhoda byla jen v tom, že fyzická osoba nemusela za daný rok podat přiznání k dani z příjmů. V oblasti sociálního a zdravotního pojištění měla standardní povinnosti vč. podávání přehledů.

Možná také právě z tohoto důvodu o daný daňový režim nebyl ze strany podnikatelů zájem (fyzických osob s takto stanovenou daní prý bylo tak maximálně v řádu desítek osob v celé ČR).

Předpoklady pro novou paušální daň od roku 2021

Nová paušální daň může být stanovena pouze fyzické osobě, která bude poplatníkem v tzv. paušálním režimu (specifikovaném v novém § 2a ZDP). Do paušálního režimu lze vstoupit včas učiněným oznámením správci daně, a pokud se nezmění dále uvedené podmínky, bude poplatník v paušálním režimu tak dlouho, pokud bude podnikatel a pokud sám svým rozhodnutím režim neukončí.

Zásadní podmínky pro vstup do paušálního režimu jsou ty, že poplatník k 1. dni rozhodného období:

  • je OSVČ podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a vztahují se na něho zákony upravující toto důchodové pojištění,

  • je OSVČ podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vztahují se na něho zákony upravující toto zdravotní pojištění a není vyňat z povinnosti platit toto pojištění z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině,

  • není plátcem DPH a ani nemá povinnost jako plátce se registrovat (identifikovanou osobou může být),

  • není společníkem v.o.s. ani komplementářem k.s. a

  • není dlužníkem, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení.

Rozhodným obdobím, k jehož začátku se plnění podmínek posuzuje, je příslušný kalendářní rok. Výjimkou bude začínající podnikatel, kdy se podmínky testují ke dni začátku jeho podnikání.

Dalšími podmínkami jsou tyto následující:

  • za minulý rok podnikatel neměl z podnikání zdaňované příjmy dle § 7 ZDP (kromě srážkové daně) nad 1 000 000 Kč, a

  • k 1. 1. (příp. ke dni zahájení podnikání) nevykonává závislou činnost (s výjimkou té, kde je aplikována srážková daň).

Oznámení o vstupu do paušálního režimu

Oznámení o vstupu do paušálního režimu musí být podáno nejpozději do 10. 1. příslušného kalendářního roku; pokud jste do tohoto režimu nevstoupili již v roce 2021, je možné tak učinit až pro rok 2022 oznámením, které je nutné podat do 10. ledna 2022.

Pro oznámení je možné využít tiskopisy zpracované správcem daně, poplatník má možnost učinit oznámení také přes speciální aplikaci správce daně (viz https://ouc.financnisprava.cz/osvcpp).

Vstup do paušálního režimu se musí oznamovat také příslušné správě sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovně podnikatele. Pokud ale podnikatel vyplní v oznámeních správci daně všechny potřebné údaje (identifikaci zdravotní pojišťovny nebo svůj variabilní symbol pro sociální pojištění), stačí oznámení podat správci daně a ten ze zákona bude muset do 5 dnů předat informace jak správě sociálního zabezpečení, tak příslušné zdravotní pojišťovně. V údajích pro správu sociálního zabezpečení bude mít podnikatel zároveň i možnost se přihlásit (dobrovolně) k účasti na nemocenském pojištění. Takovému oznámení se v zákoně říká společné oznámení (viz § 38ld ZDP).

Pro začínající podnikatele bude nejjednodušší možností učinit oznámení prostřednictvím příslušného živnostenského úřadu při registraci své živnosti nebo koncese.

Pozor!

Zdůrazněme, že promeškání termínu pro oznámení znamená, že poplatník už pro daný rok do paušálního režimu nevstoupí (lhůtu nelze navrátit v předešlý stav), to znamená, že případný vstup bude moci podnikatel učinit až příští rok, tj. do 10. 1. příštího roku.

Dále je třeba si uvědomit, že oznámení není žádost, to znamená, že pokud plníme podmínky, tak stačí podat včas oznámení, nemusí se čekat na žádné rozhodnutí správce daně.

Co se dále oznamuje

Forma oznámení se také použije pro vystoupení z paušálního režimu (§ 38lg ZDP), a to jak v situaci, kdy jde o dobrovolné vystoupení (v oznámení si podnikatel určí poslední rok paušálního režimu), anebo jde-li o nucené vystoupení (v roce, kdy přestane podnikatel splňovat podmínky uvedené v předchozím, příp. k měsíci, kdy přestane být OSVČ pro důchodové nebo zdravotní pojištění, příp. stane-li se nerezidentem).

Oznámení o vystoupení z paušálního režimu nemusí podat jen poplatník, ale může to učinit i správce daně, pokud zjistí, že nastala událost, která má za následek, že OSVČ přestane být poplatníkem v paušálním režimu.

Dalším je oznámení o nesplnění podmínek pro vstup do paušálního režimu (§ 38lf ZDP), které může učinit jak správce daně, tak OSVČ, pokud se zjistí důvody, pro které podmínky pro vstup nebyly splněny. Tyto důvody musí být v oznámení uvedeny. Lhůta pro podání je v případě podnikatele do 15 dnů ode dne, ve kterém tuto skutečnost zjistil.

Přechod do paušálního režimu

Při přechodu do paušálního režimu (a stejně tak při jeho ukončení) může být povinnost upravit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji za předchozí období. Úprava (bude-li nutná) se bude provádět podle obdobných pravidel, která už z minulosti známe pro změnu ve vykazování způsobu výdajů (tedy např. při přechodu z daňové evidence na procentní výdaje), vč. toho, že dodatečná daňová přiznání (budou-li se v této souvislosti podávat) budou bez sankcí v případě podání do termínu pro podání přiznání za období, od kterého bude uplatňován jiný postup. V tomto směru bylo také změněno ustanovení § 23 odst. 8 ZDP, které tyto situace řeší.

Paušální daň

Paušální daň nebude automaticky vyměřena všem poplatníkům v paušálním režimu, ale pouze těm, kteří na konci daného roku, za který se bude stanovovat, budou plnit následující podmínky:

  • měli pouze příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) do 1 000 000 Kč (s výjimkou příjmů osvobozených, nezdaňovaných nebo zdaněných srážkovou daní),

  • ostatní jejich příjmy byly příjmy osvobozené, nezdaňované nebo zdaněné srážkovou daní, anebo se jednalo o příjmy podle § 8, § 9 a § 10 ZDP, ale v celkové výši těchto příjmů do 15 000 Kč,

  • nejsou plátcem DPH ani nemají registrační povinnost k DPH (toto se netýká registrace coby identifikované osoby), a

  • nejsou společníkem v.o.s. ani komplementářem k.s.

Postup poplatníka v paušálním režimu

Z pohledu ZDP znamená pro fyzickou osobu být v paušálním režimu to, že nebude podávat daňové přiznání (až na výjimku zmíněnou v předchozím). V průběhu roku platí zálohy ve výši 100 Kč měsíčně, které jsou splatné vždy do 20. dne daného kalendářního měsíce. Z uvedeného také vyplývá, že paušální daň za každý rok bude pouze 1 200 Kč.

Ve vztahu k sociálnímu pojištění hradí poplatník v paušálním režimu pojistné v roce 2021 ve výši 2 976 Kč za měsíc a v roce 2022 ve výši 3 267 Kč za měsíc, a to spolu se zálohou na daň správci daně. Částky jsou odvozeny z minimální výše pojistného pro OSVČ (pro které je podnikání jejich hlavní činností) zvýšené o 15 %. Přehled OSVČ nebude podávat. Pokud by si OSVČ chtěla hradit vyšší pojistné (např. kvůli důchodu), tak může, ale platbu navíc bude muset řešit přímo s příslušnou správou sociálního zabezpečení.

Ve vztahu ke zdravotnímu pojištění hradí poplatník v paušálním režimu pojistné v roce 2021 ve výši 2 393 Kč za měsíc a v roce 2022 ve výši 2 627 Kč za měsíc, a to spolu se zálohou na daň správci daně. Tato částka je rovna minimální výši pojistného pro OSVČ. Přehled na zdravotní pojištění se také nebude podávat.

Kdy je paušální režim výhodný?

Z uvedeného by se zdálo, že je paušální režim výhodný, protože pokud budou splněny podmínky i na konci roku, tak podnikatel uhradí v roce 2021 jen 12 x 5 469 Kč, což je 65 628 Kč (v roce 2022 jen 12 x 5 994 Kč, což je 71 928 Kč), a bude tím mít pokrytou jak daň, tak i sociální a zdravotní pojištění. Navíc nebude podávat ani daňové přiznání a ani přehledy.

Zdánlivá výhodnost ale nemusí platit pro všechny podnikatele, kteří plní podmínky pro vstup do paušálního režimu (např. pokud je jejich podnikání v daném roce ztrátové, nebo jde-li o osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ z pohledu sociálního pojištění). Paušální režim také brání uplatnění slev na dani a daňového zvýhodnění (to ale může zachránit druhý z manželů), nejde uplatnit ani položky snižující základ daně a nedá se ani použít rozdělování v rámci spolupráce osob (§ 13 ZDP). Vždy je tedy třeba výhodnost propočítat individuálně a také nesmíme zapomenout na to, že výsledky se mohou rok od roku lišit (protože platby na sociální a zdravotní pojištění bude i v budoucnu ovlivňovat růst průměrné mzdy).

3. Daňový balíček 2021

Zákon č. 609/2020 Sb.

Změny, které byly navrženy sněmovním tiskem 910 (v médiích označované jako daňový balíček 2021) a jejichž projednávání se velmi protahovalo, byly nakonec schváleny až na samém sklonku roku 2020 a teprve 31. 12. 2020 Sb. byly zveřejněny ve Sbírce zákonů jako zákon č. 609/2020 Sb. Zákon tak nabývá účinnosti od 1. 1. 2021, přičemž některé změny lze aplikovat i zpětně pro celý rok 2020.

Změn je celkem 99 a k tomu ještě novela obsahuje 20 bodů přechodných ustanovení. Tyto novinky budeme probírat postupně podle jednotlivých paragrafů.

Osvobozené příjmy fyzických osob

Zcela je změněno osvobození příjmů podle § 4 odst. 1 písm. za) ZDP, které doposud osvobozovalo úrokové příjmy daňových nerezidentů, které jim plynou z dluhopisů vydávaných v zahraničí poplatníky se sídlem v ČR nebo Českou republikou. Nově přijaté osvobození se týká také rezidentů a osvobozeny budou výnosy z dluhopisů dle zákona upravujícího dluhopisy a příjem plynoucí z práva na splacení dluhopisů vydaných členským státem EU nebo státem tvořícím Evropský hospodářský prostor.

Další úprava zdanění dluhopisů

Zákonodárci se (jak se zdá) snažili udělat pořádek ve zdanění dluhopisů obecně, a to i dalšími úpravami v § 8 a § 10 ZDP, a to takto:

  • Okruh zdaňovaných příjmů z kapitálového majetku uvedený v § 8 odst. 1 písm. a) ZDP se rozšiřuje o všechny výnosy z dluhopisů podle zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Zejména pak o výnos z dluhopisu, který je určený slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu, neboť takový příjem byl dříve zdaňován v § 10 ZDP. Přesun do § 8 zároveň znamená i změnu ve způsobu zdanění, neboť příjmy podle § 8 odst. 1 písm. a) ZDP jsou zdaňovány srážkovou daní (což u takových příjmů podle § 10 ZDP nebylo).

  • Výjimkou (příjmem nezdaněným srážkovou daní) zůstává výnos určený rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho emisním kurzem. Ten je nově uváděn v § 8 odst. 2 ZDP, kde nastala další změna oproti dřívějšímu stavu - příjmy podle § 8 odst. 2 ZDP jsou nově zdaněny v obecném základu daně (změna prostřednictvím § 8 odst. 4 ZDP). Nové znění § 8 odst. 2 ZDP říká, že takto je zdaňován výnos z dluhopisu určeného rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a emisním kurzem. Odstavec je rozdělen na písmena a) a b), přičemž úprava v písm. a) se vztahuje na splacení dluhopisu emitentem (při splatnosti nebo prodeji, nikoliv v průběhu splácení) a podle písm. b) se obdobně postupuje u vkladního listu.

Náhradou za nevybírání srážkové daně u těchto příjmů, které by plynuly nerezidentům, bude 1% zajištění (z částky vyplacené při splatnosti) pomocí doplněného § 38e odst. 1 písm. a) ZDP.

U dluhopisů nesmíme zapomenout na přechodná ustanovení, podle kterých se na dluhopis, vkladní list vydaný jako cenný papír a cenný papír jemu na roveň postavený:

  • s datem emise do 31. 12. 2020 použijí původní ustanovení, a

  • s datem emise od 1. 1. 2021 se použijí nová ustanovení.

Stravenkový paušál

Zajímavou novinkou v oblasti zaměstnaneckých benefitů je tzv. stravenkový paušál neboli peněžní příspěvek zaměstnavatele zaměstnanci na stravování zabezpečované jinými subjekty. U zaměstnance jde o osvobozený příjem podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP, ale jen do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Jde o limit svázaný s ustanovením § 176 odst. 1 písm. a) ZP, podle kterého zaměstnanec může obdržet při takové cestě v roce 2021 částku 108 Kč (dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., která určuje výši sazeb cestovních náhrad pro rok 2021). Stravenkový paušál tak činí v roce 2021 až 75,60 Kč za směnu.

Navíc má zaměstnanec osvobozeny (a to bez omezení) i stávající formy stravování, a to:

  • stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti nebo

  • nepeněžní příspěvek v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

Pro zaměstnavatele se pak doplňuje do § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 4, že daňově účinným nákladem bude nejenom to, co dosud, tj:

  • náklady na provoz vlastního stravovacího zařízení (kromě hodnoty potravin) a

  • nepeněžní příspěvky na stravování prostřednictvím jiných subjektů až do výše 55 % ceny 1 jídla za 1 směnu, maximálně však 70 % horní hranice stravného, jež lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě 5 až 12 hodin, a navíc také

  • zmiňovaný nový peněžitý příspěvek na stravování (bez omezení).

Pro peněžitý příspěvek platí další body, které existují z dřívějška pro nepeněžní příspěvek, a to, že přítomnost zaměstnance v práci během směny musí být alespoň 3 hodiny a že daňovým výdajem zaměstnavatele nebude, pokud by zaměstnanec v průběhu směny odjel na služební cestu, na které by mu vznikl nárok na stravné.

Konec superhrubé mzdy

Daňový balíček odstraňuje zdanění zaměstnanců na principu superhrubé mzdy, a to vypuštěním zmínky v § 6 odst. 12 ZDP o zvýšení příjmů ze závislé činnosti o tzv. povinné pojistné, tedy o částku odpovídající pojistnému na sociální a zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů povinen platit zaměstnavatel. Připomeňme, že povinné pojistné bylo 33,8 % a že v důsledku toho nebyly příjmy zaměstnanců zdaněny jednotnou 15% daní, ale míra jejich zdanění byla 20,1 %.

Pásmové zdanění namísto solidární daně

Spolu s koncem superhrubé mzdy končí i zdanění tzv. solidární daní (dosud v § 16a ZDP), tedy zdanění 7 % navíc pro příjmy přesahující 48násobek průměrné mzdy. Příliš se ale neradujme, protože „na oplátku” bylo místo toho přijato pásmové zdanění fyzických osob. V nejnižším pásmu je sice zachována 15% sazba daně, nicméně ve druhém vyšším pásmu bude zdaňováno 23 %. A protože druhé pásmo začíná na 48násobku průměrné mzdy, tak jde vlastně o nahrazení solidární daně zdaněním o 1 % vyšším. Na rozdíl od solidární daně, která se aplikovala jen na příjmy ze závislé a samostatné činnosti, se pásmové zdanění týká všech příjmů fyzických osob.

Úpravu zdanění naleznete ve změněném § 16 ZDP, pro měsíční zdanění zaměstnanců pak v upraveném § 38h ZDP.

Samostatný základ daně

Pásmové zdanění rovněž donutilo zákonodárce zavést do § 16a ZDP pro fyzické osoby zdanění v tzv. samostatném základu daně, tak jako to známe od právnických osob (viz § 20b ZDP). V samostatném základu daně bude aplikována 15% sazba daně s cílem zamezit u vybraných příjmů ze zahraničí, aby bylo zdaňováno 23% sazbou jenom proto, že jde o příjem ze zahraničí, na který nelze aplikovat srážkovou daň.

Samostatný základ daně se aplikuje na následující příjmy ze zdrojů v zahraničí:

  • podle nového § 7 odst. 14 ZDP na tu část příjmů společníka v.o.s. nebo komplementáře k.s., kterou má v.o.s. nebo k.s. z příjmů dle § 20b odst. 1 ZDP (tedy takových, které by se zdaňovaly u právnických osob také v samostatném základu daně),

  • podle nového § 8 odst. 9 ZDP na vybrané příjmy ze zdrojů v zahraničí nebo úrok nebo jiný výnos ze směnky vystavené bankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladu věřitele plynoucí ze zdrojů v zahraničí, které lze zahrnout do SZD (v § 16a ZDP);

zákon přitom říká, že:

  • - zahrne-li se takový příjem do samostatného
Nahrávám...
Nahrávám...