V dnešní době, kdy lidé tráví na pracovišti stále více
času, nutně dochází k prolínání pracovních a soukromých záležitostí. S tímto
trendem také častěji vyvstává řada otázek ohledně práva zaměstnavatele na
informace. V této souvislosti se pak v praxi velmi často setkáváme s dotazy, na
jaké informace má vlastně zaměstnavatel nárok a jaké naopak vyžadovat
nesmí.
Základními právními normami upravujícími právo
zaměstnavatele na informace jsou především pracovněprávní předpisy, občanský
zákoník a zákon o ochraně osobních údajů. Jedná se o celý komplex právních
norem, jejichž ustanovení musí zaměstnavatel vyžadující a shromažďující
informace o zaměstnancích dodržet.
Výběr zaměstnanců, uzavření pracovněprávního vztahu,
jeho změna či zánik jsou založeny nejen na smluvní volnosti zaměstnance a
zaměstnavatele, ale také na výměně informací. Na jedné straně právní předpisy
umožňují zaměstnavateli shromažďovat o zaměstnancích informace, které jsou
nezbytné pro výkon práce v pracovněprávním vztahu, na straně druhé obsahují
právní předpisy příkladmý výčet informací, které zaměstnavatel po
zaměstnanci požadovat a ani zjišťovat nesmí. Naproti tomu zaměstnanec je
povinen sdělovat zaměstnavateli informace týkající se jeho osoby, pokud se
vztahují k vykonávané práci nebo je zaměstnavatel potřebuje ke splnění svých
povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy.
Zákon o zaměstnanosti výslovně stanoví, že uchazečům o
práci nesmí být činěny pracovní nabídky, které mají diskriminační charakter,
nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy, nebo odporují
dobrým mravům. Dále zákon o zaměstnanosti uvádí, že zaměstnavatel během
výběrového procesu nesmí po uchazečích o práci požadovat informace,
které se do jisté míry kryjí se zakázanými informacemi vymezenými v zákoníku
práce (viz níže) a nad jejich rámec údaje o národnosti, rasovém nebo etnickém
původu, politických postojích, filozofickém přesvědčení a odporující dobrým
mravům. Navíc je zaměstnavatel na žádost uchazeče o zaměstnání povinen prokázat
potřebnost požadovaného osobního údaje.
Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen při
výběru nejvhodnějšího kandidáta brát v úvahu pouze informace, které se
bezprostředně vztahují k nabízené práci. Hlavními kritérii při výběru
zaměstnance jsou kvalifikace, nezbytné požadavky nebo zvláštní schopnosti.
Zaměstnavatel nabízející práci, pro kterou je nutno splnit určité předpoklady
stanovené právními předpisy pro výkon určitých povolání, musí dále při výběru
zaměstnanců takové předpisy nutně respektovat.
Způsob výběru zaměstnanců a jeho průběh je interní
záležitostí zaměstnavatele. Je pouze na jeho uvážení, zda na určitý druh
pracovní pozice vypíše výběrové řízení, jehož podmínky si může také
zaměstnavatel sám stanovit. Rovněž zaměstnavatel není povinen neúspěšným
uchazečům o práci sdělovat důvody jejich nepřijetí do pracovního poměru (důvody
však nesmí být diskriminační).
Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel
povinen seznámit uchazeče o práci zejména s právy a povinnostmi vyplývajícími z
případného pracovního poměru, pracovními podmínkami a podmínkami
odměňování.
V současnosti stále větší počet zaměstnavatelů využívá
služeb společností zaměřujících se, mimo jiné, na shromažďování informací o
uchazečích o zaměstnání, jejich kontrolu a ověřování, tzv. Pre-Employment
Background Screening. Jde o personální proces před vznikem pracovního
poměru, ve kterém zaměstnavatel nebo najímaná společnost shromažďuje dobrovolně
poskytnuté osobní údaje uchazečů a ověřuje s jejich souhlasem jejich správnost,
pravdivost a úplnost. Cílem tohoto procesu je výběr kandidáta, který nejlépe
splňuje podmínky nabízené pracovní pozice.
Společnosti zabývající se screeningem jsou
zaměstnavatelům schopny poskytnout služby nejen v oblasti zaměstnaneckého
screeningu, ale také mnohdy nabízejí služby např. v oblasti porovnání životní
úrovně s přiznanými příjmy (tzv. life-style checks) nebo analýzu dat o
hospodaření uchazeče, jeho osobních sporech či platební morálce. Jelikož se
většinou jedná o velmi citlivé informace, které mnohdy nelze zjistit z
veřejně přístupných rejstříků a evidencí, musí společnosti zabývající se
screeningem využívat dalších informačních zdrojů.
Výslovná úprava zaměstnaneckého screeningu jako celku v
českém právním řádu chybí. Nicméně, v rámci tohoto procesu nesmí být po
uchazečích o práci požadovány jiné údaje než ty, které bezprostředně
souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy, nespadají do kategorie tzv. zakázaných
informací (viz níže), jsou uvedeny v zákoně o zaměstnanosti. Rovněž tyto
subjekty musí postupovat v souladu s příslušnými právními předpisy. Z logiky
věci vyplývá, že nesmí-li zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat určité údaje
během trvání pracovněprávního vztahu, nemůže je požadovat po uchazeči o práci
před uzavřením pracovní smlouvy.
V případě, že zaměstnavatel nebo screeningové
společnosti dodrží výše uvedené podmínky, je možno považovat prověřování
uchazečů o práci jako právem dovolený proces.
Podle zákoníku práce zaměstnavatel nesmí od zaměstnance
vyžadovat informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a s
pracovněprávním vztahem. Zaměstnavatel zejména nesmí vyžadovat informace
týkající se těhotenství zaměstnankyně, rodinných a majetkových poměrů, sexuální
orientace, původu, členství v odborové organizaci, politických stranách nebo
hnutích, příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti, trestněprávní
bezúhonnosti. Tyto informace zaměstnavatel nesmí získávat ani
prostřednictvím třetích osob, např. společností provádějících nábor
zaměstnanců.
Toto ustanovení zákoníku práce je kogentní povahy, to
znamená, že zaměstnavatel ani zaměstnanec se nemohou od jeho znění smluvně
odchýlit.
Výše uvedený výčet informací je pouze příkladmý a může být
rozšířen. V takovém případě však bude nutno vždy na základě okolností
konkrétního případu posoudit, zda se jedná o informace bezprostředně
související s pracovněprávním…