Oceňování majetku a závazků

4.9

Oceňování majetku a závazků

Ing. Michal Šindelář, Ph.D.

Struktura vnitřního předpisu o oceňování majetku a závazků je zaměřena na:

1. Oceňování jednotlivého majetku a závazků

2. Oceňování majetku a závazků při pořízení souboru

Pozn.: Z pohledu účetního výkaznictví se jedná o klíčovou směrnici, která nastavuje základní způsoby ocenění pro jednotlivá aktiva a závazky. Tyto základní způsoby jsou dále upraveny konkrétními směrnicemi věnujícími se jednotlivým aktivům a závazkům. Oceňování je jednou z nejdůležitějších otázek účetního výkaznictví.

Jedna z možných variant:

1. pokud lze ocenit jednotlivé složky majetku;

2. pokud nelze ocenit jednotlivé složky majetku.

1. Oceňování jednotlivého majetku a závazků (jednotlivých složek majetku)

Majetek a závazky se oceňují (§ 24 ZoÚ):

I. K okamžiku uskutečnění účetního případu

II. Ke konci rozvahového dne (k okamžiku sestavení účetní závěrky)

I. Ocenění majetku a závazků v souladu s § 25 ZoÚ

• k okamžiku uskutečnění účetního případu:

Poznámka:

*) například majetek v případech bezúplatného nabytí, nebo majetek v případech, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření vlastní činností nelze zjistit.

Případy oceňování konkrétního majetku a závazků jsou uvedeny v příslušných vnitřních předpisech.

Kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, ve výši 1 Kč.

II. Ocenění ke konci rozvahového dne

Zákon o účetnictví v § 25 odst. 3 stanoví, že při oceňování ke konci rozvahového dne se berou v úvahu všechna předvídatelná rizika, ztráty i všechna snížení hodnoty majetku, bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

Při snížení hodnoty majetku se rozlišuje, zda se jedná o snížení hodnoty trvalé, které vyjadřují odpisy, nebo přechodné, které se vyjadřuje opravnými položkami ke konkrétnímu majetku.

Způsob stanovení tvorby a čerpání opravných položek ke konkrétnímu majetku je řešen vnitřním předpisem a je povinností každé účetní jednotky popsat tento způsob, včetně uvedení zdroje informací pro stanovení výše opravných položek, v příloze v účetní závěrce.

Druhým instrumentem zásady opatrnosti jsou rezervy. Rezervy nesmějí mít aktivní zůstatek. (viz § 57 PVZÚ). Rezervy (podle § 26 ZoÚ) jsou určeny k pokrytí závazků/výdajů (nebo nákladů), jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.

K rozvahovému dni se mohou v § 27 ZoÚ vymezená aktiva a závazky ocenit reálnou hodnotou.

2. Oceňování majetku a závazků při pořízení souboru

V souladu s ČÚS č. 013 – Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek – bod 6.3:

"... v případě souboru hmotných movitých věcí se rovněž uvádějí jednotlivé části souboru věcně a v hodnotovém vyjádření; pokud se k souboru přiřadí další věc nebo se naopak vyřadí, uvádí se datum přiřazení nebo vyřazení této věci ...".

Postup při ocenění jednotlivých částí souboru movitých věcí:

1. Kvalifikovaným odhadem.
2. Poměrným rozúčtováním.

Ocenění jednotlivých částí souboru movitých věcí kvalifikovaným odhadem lze použít v případě, že ocenění znalcem by bylo neúměrné významu tohoto ocenění, přičemž je nutné zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě majetku.

Nabytí obchodního závodu

Právní úprava prodeje obchodního závodu je vymezena v občanském zákoníku (§ 2175 až § 2183 OZ).

Český účetní standard č. 011 upravuje postup při prodeji obchodního závodu.

Pokud nastane případ nabytí majetku (případně i závazků) za jednu cenu, potom bude jako dodatek tohoto vnitřního předpisu vydán konkrétní postup řešení ocenění.

Komentář:

Základem při oceňování majetku a závazků v účetnictví (ČR) je zásada:

• akruálního účetnictví,

• historického ocenění (historické ceny),

• opatrnosti.

Akruální účetnictví

Účetní jednotky berou při oceňování majetku a závazků a při jejich účtování o výsledku hospodaření za základ veškeré náklady a výnosy, které se vztahují k účetnímu období, zejména bez ohledu na datum jejich úhrady.

Historická cena

Účetní systém v České republice je v principu založen na historických cenách. Setkáme se v něm ovšem i s jinými oceňovacími základnami.

Historická cena představuje v současné době základní způsob oceňování aktiv v rozvaze společnosti. Znamená, že majetek (aktiva) účetní jednotky jsou oceněny v peněžních částkách, které byly na jejich získání vynaloženy v době pořízení. Oceňování na základě historických cen vychází z toho, že hospodářské operace se již uskutečnily a jejich ocenění je průkazně a jednoznačně doložené. Tato objektivní měřitelnost je nesporně velkou předností tohoto oceňování, má však i svá omezení. Vyjadřuje tržní podmínky v době, kdy byl příslušný majetek pořízen, takže pokud dochází ke změnám cen, zejména u majetku dlouhodobé povahy, potom jsou informace pro uživatele účetnictví zkreslené. V inflačním prostředí představuje oceňování na základě historické ceny odklon od reality, lépe by vyhovovala tržní cena (reálná hodnota). Ale i tento způsob působí problémy, neboť přiřazení tržní ceny (reálné hodnoty) k majetku je v některých případech založen na odhadech, a tudíž ani tento způsob oceňování nemusí být ve svém důsledku objektivní.

Ustanovení § 27 ZoÚ umožňuje u zde definovaného majetku a závazků použít pro ocenění k rozvahovému dni reálnou hodnotou či metodu ekvivalence (je možno majetek ocenit ve vyšší hodnotě, než je jeho historická cen).

Zásada opatrnosti

Zásada opatrnosti je vymezena zákonem o účetnictví (§ 25):

Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního…